Celostní pohled na město při plánování modro-zelené infrastruktury
Dne 11. 11. 2021 se konalo 7. pokračování mezinárodní konference Počítáme s vodou, které bylo již druhou konferencí pořádanou Ekocentrem Koniklec v roce 2021. Podtitulek konference tentokrát zněl Celostní pohled na město při plánování modro-zelené infrastruktury. Konference proběhla hybridní formou: v kongresovém centru Vavruškovi byla přítomna většina řečníků (12) a 76 posluchačů, on-line se připojilo 87 účastníků a přes stream přednášel i zahraniční mluvčí ze Spojených států.
Po moderátorovi konference Lukáši Kouckém přivítal účastníky krátkým projevem ředitel Státního fondu životního prostředí ČR Ing. Petr Valdman, který zastoupilministra životního prostředí, pod jehož záštitou se konference konala. Rozvedl tři nástroje, které má stát k dispozici pro podporu modrozelené infrastruktury (MZI): 1. legislativu, 2. ekonomickou a finanční motivaci, 3. edukaci. V rámci legislativních změn podporujících MZI je nutná shoda několika rezortů, zejména MŽP a MMR. Podařilo se shodnout na změně hierarchie nakládání se srážkovými vodami, kdy prioritou se stává užívání srážkové vody a při územním plánování je povinností zahrnout hospodaření se srážkovými vodami (HDV). V novele vodního zákona je nově definována užitková voda a možnosti jejího užívání, což otevírá cestu užívání srážkové vody. V novely vyhlášky 428/2001 Sb. byly zavedeny odtokové koeficienty zelených střech, které umožňují lépe zohlednit zelené střechy při plánování, a podpořit tak rozvoj MZI. Nejúčinnějším ekonomickým motivačním nástrojem by bylo zrušení výjimek ze zpoplatnění odvádění srážkové vody do kanalizace. Investoři by si mohli vytvářet fondy, kam by tyto poplatky byly odváděny a sloužily pro budování opatření HDV. Pro toto zrušení je však nutno nalézt politickou shodu nejen napříč resorty, ale i sektory a organizacemi. Druhým ekonomickým stimulem jsou dotace, a to zejména evropské. Důležitá je i edukace laické veřejnosti (např. informační kampaně, populárně-technické pořady v TV), vzdělávání projektantů a zastupitelů (např. projekt Počítáme s vodou) a vznik a podpora různých metodik (např. Voda ve městě ve spolupráci s TAČR).
Navazující mluvčí doc. Ivana Kabelková zČVUT v Praze a CzWA pozdravila účastníky jménem odborných garantů konference a poukázala na nutnost multidisciplinárního a multirezortního přístupu k HDV. V přednášce představila Systém dokumentů pro koncepční hospodaření se srážkovou vodou v obcích. Tato analýza, kterou zpracoval široký tým z CzWA pro MŽP, se zabývá komplexně celým spektrem srážek od běžných, přes silné po extrémní a odpovídajícími nástroji HDV, což je MZI, stoková síť, dočasné retenční prostory a nouzové cesty povrchového odtoku. Rámcové podmínky pro zavádění HDV v obci by měl vytvářet Plán zavádění HDV, na nějž by měly navazovat Standardy HDV jakožto technický manuál. Plán zavádění HDV by měl být propojen s oborovými koncepcemi HDV, kterými jsou Generel modrozelené infrastruktury, Generel odvodnění a Plán odvádění extrémních srážek, jež musí být provázány navzájem i s dalšími oborovými koncepcemi (Studie systému sídelní zeleně, koncepce veřejných prostor, Koncepce dopravy, Koncepce inženýrských sítí). Plán zavádění HDV je rovněž propojen s územním plánem, a to prostřednictvím adaptačních indikátorů a koeficientů adaptace. Pro vybrané dokumenty se chystá podpora v rámci OPŽP.
Po úvodních slovech konference pokračovala 1. blokem přednášek nazvaným Globální a lokální klimatické poměry. Doc. Jan Pokorný, ENKI Třeboň, ve svém příspěvku Voda a vegetace tlumí extrémy klimatu – principy a výukové materiály zopakoval základní pojmy z fyziky,které bychom všichni měli umět již ze základní školy. Na jednoduchých výpočtech nás snadno přesvědčil, že stromy a vegetace jsou důležitými klimatizačními jednotkami, protože při výparu je spotřebováváno značné množství latentního tepla (konkrétně při výparu 20 l vody/h je spotřebováno 14 kWh, což je výkon cca 5 klimatizačních jednotek). Proto ve stínu stromu naměříme jen 29 °C, zatímco na osluněném chodníku 51 °C. Druhým klimatizačním efektem stromu je, že ohřívá místa chladná při kondenzaci vodní páry zpět na vodu kapalnou. Stromy tak přispívají k vyrovnávání teplot. Pomocí teorie biotické pumpy pak doc. Pokorný vyvrátil mylný názor, že lesy vedou v důsledku zvýšeného výparu k úbytku srážek v oblasti. Následkem intenzivní evapotranspirace obsahuje vzduch nad lesem vysoké procento vodní páry, která v noci kondenzuje, přičemž tlak vzduchu nad lesem klesá a vzduch stoupá vzhůru nad les. Díky sníženému tlaku vzduchu se nasává vzduch horizontálně z okolí. Pokud je lesů dostatek, nasává se vlhký vzduch z oceánů hluboko do kontinentů, což zrychluje kondenzaci vodní páry nad lesem a zesiluje pak transport vodní páry z oceánu na pevninu a srážky nad pevninou. Přehřáté odvodněné plochy naopak vysušují i okolní lesy, mokřady a rybníky. V rámci projektu TAČR byly k tématu vytvořeny materiály pro učitele a metodické listy pro pracovníky městských úřadů, kterým pomohou např. argumentovat proti nevhodným záměrům developerů vedoucím k dalšímu ohřívání místního klimatu či vyčíslit ekosystémové služby městské zeleně.
RNDr. Bc. Gabriela Licková, Ph.D., MISOT, s.r.o., přednesla přednášku připravenou společně s prof. Kvítkem z JČU, Vztah vody v krajině a v intravilánu – je třeba opatření propojovat. Ve své části se věnovala zejména územnímu plánování jakožto nástroji pro pochopení souvislosti zastavěného území s volnou krajinou. Zdůraznila nutnost respektovat identitu neboli jedinečnost území. Varovala před sídelní kaší, kdy venkovská sídla zanikají a prorůstají s městem. Za velice negativní považuje vznik průmyslových zón na okrajích měst, které jsou velkým nárazem do přilehlé, zpravidla zemědělské, krajiny. V těchto zónách je sice předepsán koeficient zeleně, avšak při rozrůstání podnikání často bývá podána žádost o změnu územního plánu. Vzhledem k tomu, že prezentace měla 70 snímků, na část prof. Kvítka se již téměř nedostalo. Nicméně na webu je celá prezentace k dispozici. Objevuje se v ní důraz na rozlišení významu retence a akumulace vody z hlediska opatření v krajině. Retence je krátkodobé zadržení vody v půdním profilu a vegetaci či v nádržích a význam má zejména pro evapotranspiraci, zlepšení jakosti vod, omezení následků přívalových srážek a eroze půdy a pro podporu biodiverzity. Akumulace je dlouhodobé zadržení vody jako vody podzemní (nutná podpora průsaku) nebo v nádržích a je důležitá pro zásobování obyvatel vodou, vyrovnané průtoky na malých vodních tocích či pro dostatek vody v mokřadech. Prof. Kvítek apeluje též na propojování přírodě blízkých a technických opatření v krajině. Zatímco přírodě blízká opatření zlepšují jakost vody, avšak k retenci vody přispívají pouze částečně, u technických opatření je tomu naopak. Vytvářet by se měly soustavy opatření, která řeší retenci, akumulaci a jakost vody (na ploše 100 ha cca 5-7 opatření). Propojen by měl být odtok vody na svahu nad obcemi s vodou v obcích a vodou ve vodních tocích.
Druhý blok přednášek byl zaměřen na Plánování měst s principy MZI. Ing. Miroslav Pauch, vodohospodář z Útvaru hlavního architekta města Olomouce, se věnoval Úloze samosprávy při prosazování principů modro-zelené infrastruktury a přednášku pojal jako doklad toho, že město může být vhodným subjektem zprostředkovávajícím přenos nejnovějších poznatků ve vodním hospodářství mezi akademickou, odbornou a laickou veřejností. Olomouc patří k jedněm z nejprogresivnějších měst v ČR v oblasti HDV a s HDV má již 10 let zkušeností. Za tu dobu bylo schváleno několik koncepčních dokumentů města souvisejících s HDV, a to Koncepce vodního hospodářství města Olomouce, která se stala výchozím materiálem pro další strategické dokumenty, Hospodaření se srážkovými vodami – cesta k modro-zelené infrastruktuře a Městské standardy objektů HDV a MZI na veřejných prostranstvích. Rozpracovány jsou i další koncepční dokumenty, a to Adaptační a mitigační strategie města Olomouce, Koncepce veřejných prostranství a Strategický plán rozvoje města. Město plánuje uplatnění koeficientu MZI v územním plánování, od něhož si slibuje, že větší volnost investorům a projektantům povede ke kvalitnějšímu prostředí. Představeno bylo několik pilotních projektů města, jejichž cílem bylo zejména ověřit modely kompletní rekonstrukce podle principů MZI. Město prezentuje MZI i v přednáškách pro odbornou veřejnost, občany i studenty a na řadě veřejných expozic či v ekologickém centru.
Ing. arch. Ingrid Konrad z Kanceláře primátora hlavního města SR Bratislavy již jednou na konferenci Počítáme s vodou přednášela, a to v roce 2016. To jí dalo možnost seznámit nás s tím, Jak se v Bratislavě mění projekty s vodou v čase. Vyzdvihla důležitost Útvaru hlavního architekta, který je multidisciplinární a sám si vytváří odbornou infrastrukturu. Pro město je zásadní holistický pohled, kdy na prvním místě je zdraví člověka (např. v souvislosti čistotou životního prostředí či s optimální vlhkostí vzduchu). Za pomoci evropských projektů, které se věnovaly adaptaci a mitigaci na změnu klimatu, byl vytvořen Atlas hodnocení zranitelnosti a rizik nepříznivých důsledků změny klimatu na území hlavního města Bratislavy. Důležité je dát všechna data o městě do souvislosti (např. místa záplav v důsledku změny režimu podzemních vod vyvolaného neuváženou zástavbou, hydrogeologické podmínky pro vsakování, tepelné ostrovy, informace o zdraví obyvatelstva). Z projektů představených před 5 lety paní architektka komentovala opatření pro zadržení vody na svazích malých Karpat, kdy se ukázalo – podobně jako v jiných projektech – že rychlejší a levnější jsou přírodě blízká opatření, dále výsadbu stromů na Hlavním náměstí pro snížení letních teplot (osvědčily se hrušně oproti lípám), parčík Svoradova, kde byl veden participativní proces a vznikl amfiteátr v zeleni, dům seniorů Archa, kde byla lepenková střecha přeměněna na střešní zahradu a nyní slouží jako ukázka pro developery, a bývalý cyklostadion, který byl přeměněn na park s opatřeními na zadržování vody a s jezírkem pro akumulaci vody pro zalévání. Na závěr I. Konrad zdůraznila nutnost holistického přístupu k městu.
O Motivaci ze strany státu pro rozvoj modro-zelené infastruktury a finanční podpoře modro-zelené infrastruktury pro domácnosti, obce, podniky promluvil opětIng. Petr Valdman. Nejprve zdůraznil, žeúlohou dotací je poskytnout příležitost, ale zodpovědnost za jejich využití je na investorovi. Představil řadu dotačních titulů v rámci Operačního programu Životní prostředí 2014 –2020 (Zlepšení prostředí v sídlech, Posílení přirozených funkcí krajiny, Povodňová ochrana a hospodaření se srážkovou vodou) i Národního programu Životní prostředí (Výsadba stromů, Domovní čistírny odpadních vod, Nová zelená úsporám) a zmínil rovněž tituly připravované (Hospodaření se srážkovou vodou v obcích, Zakládání a obnova veřejné sídelní zeleně, Protipovodňová opatření či Odstranění negativních funkcí odvodňovacích zařízení v krajině). Na závěr uvedl několik zajímavých čísel: od r. 2014 SFŽP podpořil např. 15 000 m2 zelených střech, 55 000 vysázených stromů a dřevin či 540 vybudovaných rybníků, tůní a mokřadů.
Třetí blok konference se věnoval Příkladům udržitelných systémů odvodnění. Prvním z nich byla Modrá a zelená infrastruktura v Enfieldu v Londýně, kterou prezentovali hosté z Velké Británie, Jamie Kukadia a Michael Shorey z Úřadu pro udržitelné odvodnění v Enfieldu. Enfield je nejseverněji položenou londýnskou čtvrtí a má poněkud jiný charakter než ostatních 32 čtvrtí. Protékají jím tři větší řeky, které ústí do řeky Lee. Horní povodí jsou rurální, dolní povodí směsí městské a průmyslové zástavby. V důsledku odpojení řek od říční nivy hrozí v Enfieldu vysoké riziko záplav. V celém povodí byl proto přijat program pro snížení rizika povodní pomocí přírodě blízkých protipovodňových opatření, která zahrnují výstavbu rybníků a mokřadů, revitalizaci řek, opětovné propojení řek s říční nivou a výsadbu lesů. Kromě řady mokřadů vybudovaných v posledních několika letech po celém území Enfieldu nejen za účelem zadržení vody, ale i kvůli jejímu čištění, je významnou realizací Albany Park River, kde bylo revitalizováno 400 m řeky Turkey Brook, v parku vytvořeno 2 000 m2 mokřadů a retenční objem 50 000 m3 pro zadržení jednoleté povodně. Kromě mokřadů se v Enfieldu budují i dešťové zahrady, což jsou vlastně mokřady v malém. Jsou vhodné především do městského prostředí a v současnosti jich bylo realizováno kolem 160. Zajímavá jsou zjištění projektu, který vyhodnocoval přínosy dešťových zahrad: dostatečné množství dešťových zahrad vhodně rozložených v povodí významně přispívá ke snížení rizika povodní; nejvyšší hydraulický přínos mají opatření v horních částech povodí; větším přínosem než snížení povodní je často zklidnění dopravy a zdravotní benefity (v zeleném prostředí se lidé více procházejí či jezdí na kole a tráví více času venku). Pěkným příkladem zklidnění ulice je Westham Street – široká ulice s obchody, do nichž lidé dříve jezdili pouze autem, se díky dešťovým zahradám stala místem procházek za nákupy. Dalším příkladem je revitalizace sídliště Four Hills Estate – původně šedé, vybetonované místo se pomocí dešťových zahrad a průlehů změnilo ve velmi atraktivní kvetoucí lokalitu. Řadu opatření MZI nyní realizuje nejen město, ale i developeři sami. Na závěr nám byly doporučeny dvě knihy: Designing Rain Gardens a Urban Wetland Design Guide, kterou jsou obě ke stažení na webu.
Modro-zelené infrastruktuře v českém stavebnictví se věnovala přednáška Ing. Jiřího Vítka, JV PROJEKT VH, s.r.o., a Davida Hory, Dis., Treewalker, s.r.o. Na začátku J. Vítek upozornil na rozpory v české legislativě, kdy novela vyhlášky 501/2006 Sb. v §20 odstavci c) požadavky na HDV formuluje značně nezávazně a de facto podporuje konvenční odvodnění dešťovou kanalizací bez retence srážkové vody, na rozdíl od novely vodního zákona 254/2001 Sb., která v §5, odst. 3) přesně předepisuje způsoby a priority omezení odtoku povrchových vod vzniklých dopadem atmosférických srážek na tyto stavby v duchu HDV. Problémem však je, že objekty HDV často nejsou považovány za vodní díla, a proto se vůbec nedostanou k vyjádření vodoprávním úřadům. Lokální předpisy, jako územní plány, studie, strategie, koncepce, standardy či metodiky, naštěstí umožňují ustavit si v obci pravidla. Důležité je, aby obce měly Koncepci MZI provázanou na Generel odvodnění a Stavební standardy a MZI se řešila systémově s vazbou především na Koncepci dopravy. D. Hora kritizoval koeficienty zeleně v územních plánech a studiích jakožto zastaralý nástroj, který nesprávně nastavuje parametry zeleně: dostatečné množství zelených ploch neznamená kvalitní bydlení, protože důležitá je jejich funkce. Zástavba ve městech by se neměla rozmělňovat do okolí, ale zahušťovat s důrazem na funkce MZI. V zahraničí jsou místo koeficientu zeleně používány různé indikátory MZI, v Česku je vyvíjen obdobný index MZI. Výhodou tohoto přístupu je, že podporuje kreativní tvorbu prostředí s MZI s ohledem na jeho funkčnost. Pro realizaci MZI je vhodné propojovat různé rozpočtové kapitoly města, např. péči o zeleň a kanalizaci. Pro správnou funkčnost MZI jsou důležitá správná technická řešení vč. detailů, což zaručují Stavební standardy.
Ing. Miroslav Kobera, Green Business Manager, Skanska Reality, a.s. nás v příspěvku Modřanský cukrovar: první modro-zelená čtvrť v Praze seznámil s projektem nové městské čtvrti, kde kultura bydlení je založena na principu udržitelnosti. Udržitelné cíle jsou naplněny v oblastech voda, recyklace, energie a CO2, zeleň, ekomobilita a komunita. Žádná dešťová voda nemá odtéci do kanalizace, což v lokalitě podporuje 14 000 m2 zelených střech, akumulace vody pro závlahu, odvod vody ke stromům, povrchová retence v zeleni a vsakování. Šedé vody budou po přečištění využívány ke splachování a praní, čímž se uspoří cca 30 % pitné vody. Velký důraz je kladen na komunitní život a na utváření veřejného prostoru (náměstí, amfiteátr, nábřeží), polosoukromého prostoru (vnitrobloky) i soukromého prostoru (sdílené terasy).
Další zahraniční host, Joshua Lighthipe, KPFF Consulting Engineers, Portland, Oregon, představil Příklady zelené infrastruktury z deštivého severozápadního pobřeží Tichého oceánu USA. Na začátku přednášky porovnal klima v Oregonu a v Praze: velmi rozdílné je rozložení srážek – v Oregonu v zimě a na podzim více prší a nemrzne, ale v létě je sucho a tepleji. Stoková síť v Oregonu je jednotná a docházelo k více než 50 přepadům z odlehčovacích komor za rok. To vedlo na začátku 90. let k návrhu opatření ke snížení počtu přepadů. V letech 1991-2011 byly vystavěny tři tunely pro retenci odpadní vody za deště a její následné čerpání na ČOV. Toto řešení je velmi drahé, a proto je budována i řada zelených opatření. J. Lighthipe ukázal osm projektů v různých vsakovacích podmínkách: 1. odpojení dešťových svodů ze střech od kanalizace a vsakování vody do zeleně (odpojeno bylo již 56 000 svodů; motivací pro obyvatele Portlandu je úspora na poplatku za odvádění srážkové vody – v případě J. Lighthipa se jedná o 90 dolarů ročně), 2. komunitní projekt Tabor Commons, kde byly nepropustné povrchy nahrazeny propustnými a voda z ulice je odváděna do dešťové zahrady a vsakuje se, 3. kancelářská budova Providence Office Building 2 s vtipným řešením, kdy voda ze střechy byla odpojena od kanalizace a přes velký „deštník“ natéká ke vsaku do zeleně, dále do vsakovací šachty a k případnému následnému přepadu do kanalizace (jedná se o vsakování v kombinaci s regulovaným odtokem ve středně dobrých vsakovacích podmínkách), 4. Francis and Claire Commons – místo s velmi omezenými vsakovacími podmínkami, kde pod dešťovou zahradou byla použita podzemní retence v plastových boxech zakončených šachtou se clonou pro regulaci odtoku, 5. ozelenění ulic pomocí dešťových zahrad sloužících k retenci a částečnému vsaku a k čištění srážkové vody odváděné do dešťové kanalizace (vč. záchytu sedimentů před každou vpustí do elementu zahrady) a také ke zklidnění provozu, 6. odvádění srážkové vody ze střech Portlandské Státní Univerzity povrchovými kanálky k čištění průsakem, akumulaci v podzemní nádrži a užívání ke splachování, 7. Stephens King Crossing – složitý projekt v oblasti, kde vsakování není možné, protože historická zástavba se nachází v údolí v pramenné oblasti potoka; požadavek na zpomalení a čištění srážkového odtoku před jeho odvedením do potoka byl naplněn pomocí série osázených průlehů, 8. Tanner Springs – znovuvybudování mokřadu na místě, kde kdysi býval, vytvoření vlastního uzavřeného ekosystému a obnovení biodiverzity. Díky všem opatření poklesl v současnosti počet přepadů z odlehčovacích komor na 1 až 3 ročně, přepady jsou kratší a odlehčován je menší objem vody. Řeka Willamette v Oregonu je nyní tak čistá, že v do každé ráno chodí plavat lidé vč. J. Lighthipa.
Na závěr David Hora shrnul nejdůležitější myšlenky z konference, kterou pokládá za velmi inspirativní. Za důležitý posun považuje, že modro-zelená infrastruktura se stala již veřejně známým pojmem. Přednášky zdůrazňovaly holistický přístup k tvorbě měst, jedinečnost území, spolupráci s odborníky a zdraví obyvatel měst jakožto prioritu. Viděli jsme řadu hezkých příkladů MZI. Velmi významné je, že i developeři mohou být vedoucí při prosazování MZI a předběhnout tak stát. Vše je evidentně na lidech a budeme doufat, že se časem změní i česká legislativa a podpora MZI bude větší.
Projekt Počítáme s vodou je spolufinancován Státním fondem životního prostředí České republiky na základě rozhodnutí ministra životního prostředí.
Nad akcí převzalo záštitu Ministerstvo životního prostředí.
Sborník, prezentace a fotografie z konference si můžete prohlédnout na https://www.pocitamesvodou.cz/akce/konference/.
Autor článku: doc. Dr. Ing. Ivana Kabelková
