MYSLET PŘI PLÁNOVÁNÍ STAVBY NA KVALITNÍ OCHRANU PŘED ZBYTEČNOU ZTRÁTOU ENERGIÍ NÁM JIŽ PŘIPADÁ SAMOZŘEJMÉ, NA EFEKTIVNÍ A ŠETRNÉ HOSPODAŘENÍ S VODOU VŠAK ČASTO ZAPOMÍNÁME. JE PŘITOM NEMÉNĚ DŮLEŽITÉ. MŮŽEME SE TAK ZASE O KROK PŘIBLÍŽIT K UDRŽITELNÉMU ZPŮSOBU ŽIVOTA A ZÁROVEŇ UŠETŘIT NEMALÉ FINANCE.
V poslední době je hospodaření s dešťovou vodou (dále jen HDV) velmi diskutované téma. Možná už jste někdy slyšeli, že správným HDV můžeme předcházet spoustě problémů. Lidí na světě přibývá a to s sebou přináší i jisté změny v krajině. Stavíme domy, silnice, ubývá nezpevněných ploch – velmi důležitých pro zasakování vody. Když přijde větší liják, nemůžeme se divit, že kanály mnohdy vodu nepoberou a dochází k záplavám.
Narušený koloběh přináší sucho
Paradoxně spolu se špatným hospodařením s „dešťovkou“ přicházejí i sucha. Srážky představují v České republice primární zdroj vody, a když se veškerá tato voda svede do kanalizace, půda přichází o vláhu. Nesprávným HDV se totiž narušuje i malý vodní cyklus. Co to znamená? Jedná se o koloběh vody nad pevninou – dešťová voda, která na ni spadne, se vzápětí vypaří a tak to jde pořád dokola. Jenže voda z čističek putuje do řek a ty vedou do moří. Postupně se dešťovka odvádí z pevniny do oceánů a narušuje se tak rovnováha. Nemluvě o tom, že vsakování slouží k obnovování podzemní vody a úpravami podzemních zásob se získá pitná voda. Ta se stává čím dál tím vzácnější. Toto jsou jen základní negativní dopady, existuje jich však mnohem více!
Co konkrétně mohu udělat?
Účelem správného HDV je navrácení vody do malého vodního cyklu. Toho nejlépe dosáhneme tak, že napodobíme fungování přírody bez zásahu člověka – přirozené zasakování vody, místa zarostlá vegetací a podobně.
V první řadě – zcela nejjednodušší a pro nás jistě i příjemné řešení, protože zároveň ušetříme, je neplýtvat pitnou vodou a co nejvíce ji nahradit dešťovkou. Jedná se o způsob, jak ji recyklovat a chránit přírodu. Můžeme ji použít k zalévání rostlin, úklidu, splachování WC a dokonce k praní prádla.
K chytání dešťovky slouží nejen sudy, ale i speciální nadzemní nádrže a podzemní jímky. Ty bývají obvykle větší a obsahují filtry, takže pak není problém v takové vodě prát. Tím, že je krytá před slunečním zářením, si udržuje relativně stálou teplotu, nemnoží se v ní tolik mikroorganismy a vydrží déle čerstvá.
Využití dešťovky – ekologie i úspory
Své o tom ví i pan Rudolf Mencl, který se společně s manželkou rozhodl využívat dešťovku na zalévání, splachování i praní prádla. Právě proto bylo potřeba zasadit jímky do země: „Máme vzájemně propojené plastové nádrže 6 x 1 m3 a do nich vede přívod ze střechy domu a garáže. Vzhledem k tomu, že bydlíme na svahu, nádrže jsme obezdili žulovými kvádry a střechu posázeli stromky a vřesy. Celé to vypadá spíše jako vinný sklípek, nádrže by tam nikdo nehledal. Dveře zajišťují přístup k nádržím. Tím, že jsou umístěné ve tmě, voda zůstává čistá. Mezi nádrží a domácí vodárnou je filtr pro případné nečistoty. Důležitý je také lapač hrubých nečistot na konci svodu.“
Pan Mencl upozorňuje i na nutnost dvou rozvodů: „Tam, kde se využívá dešťová i pitná voda, musí být dva na sobě nezávislé rozvody, voda se nesmí míchat. V případě WC a pračky jsou dva přívodní kohouty. Pokud by došla dešťová voda, přepojíme hadičku na vodu pitnou.“
Na otázku, zda se projekt vyplatil, odpovídá pan Mencl jasně: „Ovoce to přinese hned při prvním vyúčtování. Je třeba podívat se dopředu – vody bude stále méně a cena poroste. Přece s ní nebudeme plýtvat a proplachovat kanály, aniž bychom jí alespoň trochu nevyužili a vylepšili si tak i rodinný rozpočet.“
Rostliny mají zelenou
Správné HDV můžete podpořit například i vysazením zeleně. Ve Skandinávii jsou rozšířené takzvané vegetační (zelené) střechy, tedy plochy porostlé vegetací. Voda se po dešti vsákne do rostlin, odkud se postupně vypařuje. To zajistí navrácení vody zpět do malého koloběhu, v opačném případě by vše steklo do kanálů a skrze čističky odpadních vod do řek a moří. Zelené střechy mají navíc i estetický rozměr. Obecně lze říci, že zelení můžete osázet jakoukoliv plochu (od domů až po vinné sklípky), její sklon by však neměl přesahovat 30 stupňů. Střechy se dělí na extenzivní a intenzivní. První typ je spíše nenápadný, jsou pro něj charakteristické trávy, sukulenty, mechy, a jiné, takže postačí 10 až 15 centimetrů substrátu. Takový druh doporučujeme zejména těm, kteří nechtějí mít moc práce s údržbou. Naopak na intenzivní střeše nalezneme i keříky nebo menší stromky, je tedy potřeba hlubší substrát. Taková „zahrada“ se dá využít i k posezení, klade se důraz na estetiku.
Mějte však na paměti, že pokud si chcete nechat zelenou střechu postavit, měli byste vše pečlivě konzultovat s odborníky, obzvlášť pokud hodláte předělat již postavenou střechu. Dříve se při projektování nepočítalo s tím, že by se na ní později vysázely rostliny, takže nosná konstrukce na to nemusí být stavěna.
Přirozeně zachycená voda
Trávíte-li hodně času na zahradě, vybudujte si jezírko, lze ho osázet okrasnými rostlinami. Stejně jako v případě zelených střech, dochází i v jezírku k postupnému odpařování. Dalším řešením jsou zasakovací průlehy, šachty nebo rýhy, jejichž cílem je opět výpar vody do ovzduší.
Barbora Martínková
