Poradna

Rozvody pitné a dešťové vody nesmí být smíseny, a to ani ve společné výtokové armatuře. Je to hygienický požadavek ochrany vodovodního řadu a udává ho norma ČSN EN 1717. Musíte mít oddělený rozvod vody na pitnou a užitkovou. Někdy se tomu říká dvojí rozvod.

Zalévání – kohoutek na zahradě, ve sklepě, v technické místnosti, stačí pouze přívod užitkové vody ze sběrné nádrže.

Splachování WC – postačí pouze přívod užitkové vody ze sběrné nádrže.

Úklid – pokud budete mít zvláštní odběrné místo například v úklidové místnosti, také vám k němu povedou pouze jedny trubky s užitkovou vodou. V opačném případě je nutné k některým odběrným místům v domě přivést kromě rozvodu pitné vody i rozvod užitkový a opatřit jej samostatnou výtokovou armaturu.

Praní – do místnosti je vhodné přivést jak užitkovou, tak pitnou vodu. Pro praní v dešťové vodě je vhodná pračka umožňující připojení pitné i užitkové vody. V případě, že máte obyčejnou pračku, je dobré mít možnost připojit ji v případě potřeby i na pitnou vodu.

Praní v dešťové vodě je technicky vzato možné v jakékoli běžné pračce, a to za předpokladu, že zajistíte stálý tlak vody 0,05 — 1MPa. Může se však stát, že výsledek praní bude horší než ve standardních podmínkách. I přes filtraci může dešťová voda obsahovat chemické příměsi, které někdy způsobí, že prádlo po vyprání zapáchá.

Existují tzv. speciální pračky umožňující dvojí zapojení (např. Gorenje W9865E, Electrolux EWT 12660DW, Miele WMG 820 WPS a Electrolux EWT 1066 ODW). Tyto pračky obsahují programy, které prádlo vyperou v dešťové vodě, a teprve poslední máchání probíhá ve vodě pitné.

Při návrhu filtrování dešťové vody je třeba dobře znát místní podmínky. Zejména velikost odvodňované plochy, ale i čistotu vody. Některé střechy jsou čisté a vodu z nich je teoreticky možné použít rovnou. Jinde ale mohou nad střechou růst stromy, prášit se z ulice nebo se usazovat popílek ze sousedova komína. Filtrovat musíme vždy, v závislosti na místních podmínkách volíme, jaký druh použít (filtr mechanických nečistot, jemný filtr).

Ve většině případů vystačíme s pasivními filtry, tzn. bez jakéhokoli příkonu. Je ale potřeba počítat s tím, že tyto filtry Vás zbaví pouze nečistot ve vodě, a nikoli těch, které se Vám do vody dostanou za filtrem či které vám napadají do nádrže. Takové nečistoty existují vždy, a proto je třeba v každém případě opatřit čerpadlo jemným sacím košem.

Na základě vodohospodářské politiky v ČR je od roku 2009 stavebníkům (vlastníkům stavebních pozemků) předepsáno (prováděcí vyhláška ke stavebnímu zákonu č. 269/2009 Sb.) přednostně zasakování dešťových vod (forma odvádění dešťových vod z pozemků). Není-li to možné, další možností je regulované odvádění do povrchových vod. Poslední variantou je regulované odvádění do kanalizace.

Od roku 2013 se touto problematikou také zabývá norma TNV 75 9011 – Hospodaření se srážkovými vodami. Jsou zde stanoveny regulace odtoku pro odvádění dešťových vod do povrchových vod a do jednotné kanalizace.

V případě zasakování DV je nutná konzultace s geologem, který, v souladu s ČSN 759010 „Návrh zasakovacího zařízení“, vyhodnotí všechny místní podmínky, tj. vlastnosti podloží (koeficient vsaku), hloubku podzemní vody a směr jejího proudění, sklon terénu, vliv na sousední pozemky či ochranná pásma vod atd.

Pokud bude Váš pozemek vhodný pro zasakování, dnešní trh nabízí velké množství zasakovacích (drenážních) systémů.

Každý systém rozvodu dešťové vody musí být připraven na případný nedostatek dešťové vody, v některých případech k němu může docházet často. Pokud nemáte jiný zdroj užitkové vody (šedá voda, studna na užitkovou vodu), doplňuje se do systému voda pitná.

Když je nádrž pod zemí, voda se kazit nebude. Je tam totiž skladována při stálé nízké teplotě a mimo dosah světla. Takové prostředí je nepříznivé pro množení řas a bakterií. Je samozřejmě nutné zabránit hromadění listí a jiných organických nečistot. To zajišťují filtry mechanických nečistot umístěné na přítoku nádrže.

Snížení kvality vody zabráníme také tím, že ji nebudeme skladovat příliš dlouho. Je proto potřeba správně navrhnout velikost nádrže, není pravdou, že čím větší nádrž, tím lépe. Pro čistotu vody je dobré, aby jímka jednou za čas přetekla. Každá nádrž musí mít přepad do kanalizace nebo lépe do vsaku.

Použití starých žump, septiků a podobně je pro skladování vody ideální. Pod zemí se totiž voda nekazí a navíc nádrž bývá většinou nejdražší z celého systému využívání dešťové vody.

Je nutné zjistit, zda-li jímka dobře těsní, zda je vyhovující z hlediska velikosti a objemu, a mít pod kontrolou aktuální množství vody. Samozřejmě je také potřeba takovou nádrž před používáním řádně vyčistit. Pokud bude nádrž nutné utěsnit, zaizolujeme ji zevnitř hydroizolační folií.

Nejčastější jsou podzemní nádrže vyráběné z plastu. Z výroby jsou tyto nádrže připraveny pro zakomponování do systému na svod a využívání srážkové vody. Mají potřebné vývody (vstupní komín a bezpečnostní poklop) a jsou uzpůsobeny pro instalaci filtračního systému. Výhodou těchto nádrží je jejich nízká hmotnost, jsou snadno zabudovatelné a také se snadno udržují v čistotě díky hladkému povrchu. Takovou jímku si koupíte jako celek a uložíte do země.

Druhy nádrží:

1. Plastové nádrže svařované existují v různých tvarech (válcové nebo hranaté). Ukládají se na betonovou desku nebo do pískového lože a následně je třeba je obetonovat, aby se nezničily tlakem zeminy, případně spodní vody.
2. Nesvařované jímky se obetonovat nemusí. Mají podstavec, který se zabetonuje dodesky, pak stačí obsypat je zeminou. U této nádrže je omezena hloubka uložení do země a také povrch nad ní nesmí být pojížděn autem.
3. Samonosné monolitické jímky z polypropylenu nebo sklolaminátu (viz www.jimky-septiky.cz, www.belis.cz) jsou dost pevné a odolné, takže se dají uložit v některých případech i velice hluboko.
4. Samonosné nádrže speciálního tvaru pro mělké uložení jsou vhodné tam, kde je vysoká hladina spodní vody nebo skalnaté podloží.
5. Betonové nádrže se hodí hlavně pro hluboké uložení, pro lokality s výskytem spodní vody nebo pod plochy s vyšší zátěží. Předností betonových jímek je přirozená neutralizace kyselé dešťové vody, což se v plastových jímkách může zajistit kouskem přirozeného vápence. Nevýhodou bývá netěsnost spojů.

Dříve se používaly také nádrže ocelové. Ocel však není příliš vhodná pro tento účel, jelikož je poměrně obtížné zabránit korozi v nádrži.

Dešťovou vodu lze skladovat v nádržích pod zemí či na povrchu. Výhodou nádrží pod zemí je, že se v nich voda nekazí. Není totiž přes léto vystavena vysokým teplotám, přes zimu nezamrzne a nemá k ní přístup světlo, které podporuje množení různých mikroorganizmů. Nádrže povrchové se většinou používají pouze ke krátkodobému skladování dešťové vody na zalévání.

Dešťová voda se v domácnostech převážně využívá k zalévání, splachování WC, úklidu a praní.

Průměrná spotřeba vody na jednoho obyvatele za den je asi 110 litrů pitné vody! Ale jen 2 % z toho jsou použita k pití a vaření. Celých 35 % pitné vody se použije při splachování WC. Podle průzkumů by se zhruba 50% veškeré spotřebované pitné vody v domácnosti dalo velmi snadno dešťovou vodou nahradit.

Principem decentralizovaného systému odvodnění je snaha o zadržení dešťové vody v místě spadu,  tedy zasakování nebo využívání dešťové vody na pozemku, nikoli její odvedení pryč.

Urbanizace vedla a vede ke změně odtokových podmínek srážkové vody. V rámci urbanizovaných celků stále dochází ke zvyšování množství zpevněných ploch, což vede ke zvýšení objemu a rychlosti odtoku srážkové vody do jednotné kanalizační sítě. Stále méně vody má možnost se přirozeně vsakovat a odpařovat, což na jedné straně narušuje přirozený koloběh vody (narušení malého vodního cyklu, lokální pokles hladiny spodní vody) a na straně druhé dochází k přetížení kanalizace a čistíren odpadních vod, ze kterých se dostává stále více nevyčištěné vody do povrchových vod. Kvůli rychlému odtoku srážkových vod ze zpevněných ploch do kanalizace, potoků, řek či moře je také zvýšené riziko povodní.