Ilustrační foto. Autor: M. Topiarzová
Vyjet si někam na lyže patří k široce oblíbenému zimnímu vyžití. Už od konce podzimu čteme, slýcháme nebo i jinak se z nejrůznějších médií dozvídáme o tom, zdali už konečně nastaly ony kýžené vhodné sněhové podmínky, jestli už je ten správný čas sbalit lyže a vyrazit. Za poslední roky ale u nás zimy za moc nestály. Letošek zatím z tohoto trendu příliš nevybočoval, sněžilo jen málo, a pokud se někde lyžovalo, tak hlavně na umělém sněhu. I když je pravda, že nyní to začíná vypadat, že se k nám zima konečně vrátila… Zmíněný dlouhodobě neutěšený stav se ale už v letošní zimě stihl podepsat na tom, že některé společnosti provozující lyžařské areály zkrachovaly. Jedná se například o firmu Ski Beskydy, která provozovala areál v Mostech u Jablunkova. Paradoxem je, že nedaleko, v Dolní Lomné, vznikla před čtyřmi lety načerno postavená sjezdovka. Jistá společnost zde bez jakéhokoliv povolení vykácela lesní porosty na souvislé ploše o výměře přibližně 1,5 hektaru – a to včetně porostů mladších než 80 let.Viníci ale tak snadno nevyvázli; ke konci minulého roku se případ uzavřel a oblastní inspektorát České inspekce životního prostředí v Ostravě potrestal firmu pokutou ve výši 3,2 milionu korun. Bylo tam ale opravdu zapotřebí budovat novou sjezdovku? A potřebujeme jich u nás tolik? Naopak se můžeme ptát, vadí to něčemu? A pokud ano, tak jaká negativa přesně s sebou budovaní a provoz sjezdovek přináší? Shrňme zde tedy některé problémy.
Ilustrační foto. Autor: M. Topiarzová
Vznik každé nové sjezdovky je obvykle spojen s rozsáhlými terénními úpravami při kácení lesa, odstraňování pařezů a zarovnávání povrchu. Dochází k degradačním změnám fyzikálních a chemických vlastností půdy, jsou převrstveny půdní horizonty a zlikvidována humusová vrstva, snižuje se množství uhlíku vázaného v půdě a vyplavují se další důležité prvky. Dále výrazně klesájejí retenční schopnost a také se snižuje diverzita půdní fauny. Tato činnost se provádí pomocí těžké techniky, takže pokud je nějaká část půdy od těchto nevratných transformací uchráněna, tak je dost pravděpodobné, že ke ztrátě jejich vlastností dojde přinejmenším vlivem zhutnění. K mechanickému poškozování půdy a vegetace poté dochází i při následném provozu sjezdovek, např. při údržbě tratí rolbou v období nedostatku sněhu či při jejich úpravách mimo zimní sezonu.
Ilustrační foto. Autor: M. Topiarzová
Právě v souvislosti s odlesněním a terénními úpravami se zásadně mění hydrologické poměry dané lokality. Dochází k vysychání či snížení vydatnosti pramenišť v místě zásahu i v širším okolí, zrychluje se odtok vody z bezlesých svahů a snižuje se schopnost jejího vsakování. Obnažená půda je velmi náchylná a nestabilní, a tak při deštích přicházejí na řadu splachy její svrchní vrstvy a plošná eroze. To především do doby, než se vytvoří zapojené bylinné patro, často k tomu ale při větších průtržích dochází i poté. Dále se na sjezdovkách a v jejich okolízvyšuje riziko sesuvů a lokálních záplav. V širším krajinném měřítku mohou přispět k jejich zvýšené intenzitě a ničivějším následkům. K riziku povodní při případných jarních deštích přispívá rovněž stlačený sníh na sjezdovkách, který má menší schopnost jímat vodu.
Jiným problém je, že díky nepříznivým zimním podmínkám jsou sjezdovky čím dál více závislé na umělém zasněžování. Některé studie prokazují významně negativní vliv zasněžování a technického sněhu na vodní poměry a celé prostředí vůbec. Sjezdovky s technickým sněhem jsou zatěžovány nejméně dvakrát větší masou sněhu, než tratě se sněhem přírodním. Technický sníh má jiné fyzikálně-chemické vlastnosti než sníh přírodní a taje o 2–6 týdnů později. Upravované sjezdovky (i ty s přírodním sněhem) mají vyšší hustotu, tvrdost a obsah vody než plochy s neupraveným sněhem. Dále komprese sněhu zvyšuje jeho tepelnou vodivost, teplota povrchu půdy klesá až hluboko pod bod mrazu a zhoršuje se výměna plynů. Výsledkem je změna půdní fauny, nižší diverzita všech organismů a nižší celková produktivita ovlivněného stanoviště. Skladba vegetace se mění a přibývají později kvetoucí druhy. Technický sníh ovlivňuje složení společenstev rostlin a živočichů na sjezdovce pomalu a změny jsou tak často zjistitelné až po několika letech.
Ilustrační foto. Autor: V. Kalníková
Na výrobu technického sněhu při nedostatečně nízkých teplotách je potřeba používat různá aditiva biologického, ale i chemického původu. Ty dále přispívají ke změně půdních poměrů a k vyšší eutrofizaci (= obohacení o živiny) půdy i vodních toků. U bílkovinných přípravků navíc není doposud jednoznačně potvrzeno, že nemají i další vedlejší účinky. V chráněných územích je sice jejich aplikace zakázána, není však zřejmé, jestli je to striktně dodržováno. Umělý sníh může být potom příčinou změn druhového složení vegetace či dokonce úbytku druhů, a to hlavně na oligotrofních (= živinami chudých) nebo suchých sjezdovkách, protože je do půdy najednou dodáno značné množství minerálů a vody. Druhy, které preferují živinami více bohatá stanoviště, zvyšují na sjezdovkách s umělým sněhem svou pokryvnost na úkor druhů ze suchých a živinami chudších stanovišť.
Ilustrační foto. Autor: V. Kalníková
K vytvoření 1 m3 umělého sněhu je třeba 250–500 l vody, což při jeho vrstvě 20–35 cm představuje spotřebu 70–120 l/m2 (tj. 700 000–1 200 000 litrů na 1 hektar sjezdovky). Voda je obvykle čerpána z místních zdrojů a jejich využívání může způsobit změny ve vodním režimu dané krajiny. Období největšího čerpání vodních zdrojů se shoduje s obdobím jejich přirozené nejnižší hladiny, takže vodní toky mohou v tomto období ztratit většinu své vody. Navíc z vody využité na tvorbu umělého sněhu se třetina ztrácí v podobě výparu. Pokles vodní hladiny je patrný i na větších vodních plochách, například hladina Štrbského plesa v Tatrách klesne během zimní sezóny až o 1 metr. Z francouzských Alp se udává pokles průtoku vody v dotčených tocích až o 70 %. Tomuto problému se často předchází výstavbou umělých vodních nádrží. Dochází tak ale k dalšímu záboru půdy, ke změnám reliéfu, k čerpání vody (většinou přirozeně bohatší na živiny) z údolí do vyšších poloh a právě k následné eutrofizaci zasněžovaných ploch.
Dalším negativem je vysoká energetická náročnost zasněžovacích zařízení (v alpských zemích souhrnně odhadovaná až na 600 GWh ročně), což nepřímo ovlivňuje životní prostředí v jiných lokalitách a na mnohem rozsáhejším území, než se nacházejí vlastní lyžařská střediska. Provozování lyžařských areálů s sebou opravdu přináší nemálo komplikací a toto nebyl ani zdaleka jejich vyčerpávající výčet. Lyžování je sport, je to zábava a je pravdou, že provozování zimních středisek zaměstnává spoustu lidí. Tato střediska bývají významným zdrojem příjmu pro mnohé jinak hůře prosperující horské oblasti. Bohužel však mají řadu ekologických problémů, mění ráz krajiny a svým negativním vlivem mohou výrazně překračovat své lyžařsko-areálové hranice.
Ilustrační foto. Autor: M. Topiarzová
Zdroje a k dalšímu čtení:
Harčarik J. &Flousek J. (2009): Sjezdové lyžování a ochrana přírody. Ochrana přírody 6: 8–10
Kocková J. (2008): Srovnání vegetace sjezdových tratí s umělým a přírodním sněhem v CHKO Bílé Karpaty a v CHKO Beskydy. Bakalářská práce, PřF, Jihočeská univerzita, České Budějovice
Štursa J. (2007): Ekologické aspekty sjezdového lyžování v Krkonoších. – In: Štursa J. &Knapik R. [eds], Geoekologické problémy Krkonoš. Sborn. Mez. Věd. Konf., říjen 2006, Svoboda n. Úpou. Opera Corcontica, 44/2: 603–616
Internetový magazín Gnozis9.net: Umělé zasněžování škodí přírodě a vyčerpává vodní zdroje
Webové stránky Šelmy.cz: V Beskydech vzniká nelegální sjezdovka místo lesa
Frýdecko-Místecký a Třinecký deník.cz: Stavitel sjezdovky dostal za vykácení 1,5 hektaru lesa v Dolní Lomné pokutu
Autor článku: Veronika Kalníková
