Mezi nejčastější příčiny vzniku povodní v Evropě patří jarní tání sněhu, silné přívalové a vydatné dlouhotrvající deště. Nejméně předvídatelné a tím i velmi nebezpečné jsou ty povodně, které vznikají jako následek krátkých, ale velmi intenzivních přívalových dešťů, jež se objevují náhle, pouze třeba během několika málo desítek minut – povodně bleskové. Často vzdouvají hladiny malých vodních toků, ale do lidských sídel mohou vnikat i vzedmutou vodou s částmi substrátu z výše položených polí. Ve většině případů bývají jejich účinky devastující.
Jen v letošním roce se bleskové povodně prohnaly různými obcemi napříč celou Českou republikou – například v Bohuslavicích a Šarovech na Zlínsku, v České Vsi, Zlatých Horách, Písečné, Velkých Kuněticích, Mikulovicích, Zlatých Horách Ondřejovicích a Supíkovicích na Jesenicku, Nezvěsticích a dalších obcích na Plzeňsku, ve Lhotě u Potštejna v okrese Rychnov nad Kněžnou, postihly desítky obcí na Vysočině, vyplavily část Prahy i Brna. Netýkaly se však jen naší země, velké škody způsobily mimo jiné i našim sousedům na Malé Fatře na Slovensku (na území obcí Terchová a Vrátná dolina).
Vznik povodní a jejich výsledná intenzita závisí na mnoha okolnostech, především však na stavu krajiny a na její retenční schopnosti. Rozhodující vlivy má stav vegetace a její schopnost zadržovat srážky (záleží na její skladbě, stavu, hustotě, vhodnosti v daném vegetačním stupni). Je obecně známé, že zemědělská půda vodu dokáže zadržet jen velmi špatně. Zemědělská půda postupem času přišla i o těch několik málo krajinných prvků, které vodu zpomalovaly a bránily tak i erozi půdy.
Od druhé světové války u nás došlo ke ztrátě 4 000 km stromořadí, 3 600 ha rozptýlené zeleně a 49 000 km mezí. Vodu zadržet a celkový odtok tak zpomalit dále dokáží různé terénní prohlubně a nerovnosti. Významným faktorem je vsak vody do půdních vrstev a podzemních vod, který závisí na typu půdy, její mocnosti, pórovitosti, obsahu humusu a jejím předchozím nasycením vodou.
V neposlední řadě o rozsahu povodní rozhoduje objem a stav říční sítě, čili kapacita koryt toků, objem možných rozlivů do inundačních území podél toku, včetně množství vody vtlačené do přilehlých podpovrchových částí břehové zóny. Stav řek však u nás často k vyhrocení povodňové situace spíše přispívá – v České republice je 60 711 km významných vodních toků, z toho 13 000 km vodních toků je upraveno a za posledních 200 let byla délka vodních toků zkrácena o 4 700 km. Řeky, říčky a potoky byly a jsou napřimovány, břehy zpevňovány, nebo dokonce úplně ohrazovány a břehová vegetace pravidelně odstraňována.
Na vznik a průběh samotných povodní působí kombinace různých příčin. Proč například došlo k tak velké katastrofě na Malé Fatře? Po silném přívalovém dešti se tamní horský potok Varínka změnil v divokou rozbouřenou řeku, strhával mohutné stromy, kusy asfaltu a spolu s bahnem a kameny s sebou vzal i několik aut. Horská chata Vrátná, ze které jezdí kabinková lanovka na Chleb, zůstala zatopena a na cestu pod ní se sesunul svah. Oficiální zdroje uvádějí, že příčinou povodně bylo, že na plochu asi 4 km² spadlo za hodinu a půl až 65 mm srážek.
V části Hromové se podmáčel a sesunul svah o zhruba 50 hektarech. Přitom vzniklo přehrazením umělé jezero, které se naplnilo, a jeho protrhnutím vznikla přívalová vlna. Zkusme se ptát dál, proč došlo k ohromnému sesuvu půdy? Svahy, na které v krátké době napršelo ohromné množství vody, jsou velmi prudké, nezalesněné a geologický materiál ztratil vlivem přímého podmáčení soudržnost, začal se sesunovat a jako lavina s sebou strhával další balvany, části substrátu a zbytky vegetace.
Na místech sesuvu, v dnes bezzásahové zóně, jsou dříve odlesněné partie, které se využívaly jako pastviny. Je možné, že zde zapůsobil tzv. střešní efekt, kdy se nesečené nebo nepasené horské louky při větším lijáku mění v jakousi nepromokavou jednolitou vrstvu, po které voda jako po střeše jen rychle steče.
Bez velice intenzivního deště by však k tomuto nedošlo, kde on se vzal? A jak je vůbec možné, že se bleskových povodní vyskytuje v poslední době všude tolik? Náhlé přívalové deště, které následují po delších obdobích sucha, jsou jedním z nejpatrnějších extrémů počasí dnešní doby. Mluví se o nich v souvislosti s efekty tzv. klimatické změny a vymizení malého vodního cyklu, pro které jsou tyto náhlé výkyvy charakteristické. Jedná se o fakt, že odvodněná krajina se rychleji zahřívá a uniká z ní tak do atmosféry více tepla, které vytlačuje mraky do větších výšek, do chladnějšího prostředí hor, kde se najednou a s větší intenzitou vyprší. Často prší až po delším období sucha a proschlá půda není schopna najednou ohromné množství vod pojmout. Trvá déle, než začne zasakovat a o to více jí jen tak steče po povrchu. Přívalové deště na horách se rychle dostanou do údolí, kde způsobí bleskové povodně.
Je to paradoxní, ale k těmto extrémním jevům dochází, protože krajina je vysušená. Nezbývá nám, než snažit se vodu v krajině zadržet. Výstavba protipovodňových opatření, jako jsou např. poldry, jistě není bezúčelná, ale problém by se měl začít řešit už v místě jeho vzniku a na širší úrovni, na úrovni celé naší krajiny. Začít s tím můžete, byť i v malém, rovnou u sebe doma. Na osvětu této problematiky se zaměřilo Ekocentrum Koniklec v projektu Počítáme s vodou, jehož součástí je i poradenství, kdy pomáháme s realizací systémů na zadržování a využívání dešťové vody a tím se snažíme přispět k návratu vody do malého vodního cyklu a ke zlepšení stavu podzemní vody.
Autorem článku je Veronika Kalníková
