Vertikální zahrada po několika měsících růstu. Ilustrační foto. Zdroj: www.carokvety.cz

Pozitivní vliv zeleně na mikroklima měst je nesporný a citelný. Zeleň je schopná díky odparu vody tlumit letní teplotní výkyvy, udržuje přirozenou vlhkost půdy i vzduchu a má schopnost zachycovat z ovzduší různé škodlivé plyny i prach. Ve městech se však často potýkáme s tím, že přes veškeré úsilí nenacházíme dostatek místa pro vytváření zelených ploch.

Mnohé ulice jsou příliš úzké, než aby zde mohl být kromě chodníku a vozovky ještě zelený pás. Vysazení stromů zase bývá komplikováno možnou kolizí s inženýrskými sítěmi vedenými nad zemí i pod zemí. Umístění zeleně na střechy stávajících domů bývá složité, protože budovy jsou staré a přidanou zátěž by neunesly. Přesto existuje další možnost – umístění zeleně na fasády domů. Vedle dávno známých a běžně využívaných truhlíků na parapetech a popínavých rostlin přišel v roce 1991 francouzský botanik a designér Patric Blanc s inovativní myšlenkou vertikálních zahrad, které umožňují druhově různorodé ozelenění fasád. Ve Francii a v dalších evropských zemích je již vertikálních zahrad realizovaná celá řada, ale do České Republiky tento trend proniká jen velmi pomalu.

Ekocentrum Koniklec se tedy rozhodlo vybudovat ukázkovou vertikální zahradu v zahradnickém učilišti pro žáky s více vadami v Komořanech. Zelená stěna zdobí plochu cca 7,5 m2 východní stěny učiliště a slouží učňům jako další pěstební plocha. Zároveň jim poskytne unikátní možnost osvojit si péči o tento inovativní druh městské zeleně.

Konstrukce vertikální zahrady

Nosná konstrukce vertikální zahrady.

Systémů pro vertikální zahrady existuje vícero. Pro tento projekt byl použit systém vyvinutý Ing. Zuzanou Klusovou (Čarokvěty), která je hlavní průkopnicí vertikálních zahrad v ČR. Systém se skládá ze tří hlavních částí:

• Nosná konstrukce
• Vegetační panel
• Zavlažovací zařízení

Nosná konstrukce

Obecně lze vertikální zahrady zavěšovat přímo na fasády domů, pokud to jejich konstrukce a způsob provedení fasády dovoluje. Budova učiliště je však starší dřevostavbou navíc doplněnou novým zateplovacím systémem, takže byla zvolena samonosná konstrukce, zcela nezávislá na konstrukci budovy. Je tvořena ocelovými profily ukotvenými v zemi do betonových patek. Mezi konstrukcí a budovou je ponechána mezera, aby tento prostor větral a nedocházelo k vlhnutí fasády.

Instalace horního dílu vegetačního panelu.

Vegetační panel

Vegetační panel je hlavním komponentem vertikální zahrady. Jedná se o systém kapsiček z geotextilie podložených tuhou deskou. Tento panel dodává firma Čarokvěty jako technologický celek. Po upevnění panelu na nosnou konstrukci se jednotlivé kapsičky plní anorganickým substrátem a do substrátu se sázejí sazenice rostlin. Přibližný počet kapsiček je asi 45 na m2, ale tento počet se může měnit podle jejich požadované velikosti. V tomto případě je velikost kapes různorodá, což umožňuje značnou variabilitu co do druhu rostlin i způsobu osázení: Z větších kapes mohou růst rostliny v celých trsech.

Vegetační panel před naplněním substrátem a vysázením rostlin.

Zavlažovací systém

Výhodou vertikálních zahrad je, že nezabírají cennou plochu ve vodorovném směru. Vertikálnost je však zároveň jejich nevýhodou. Vzhledem ke svislé orientaci takto tvořeného „záhonu“ a jeho umístěním pod přesahem střechy nemohou rostliny dobře využívat vláhu ze srážek. Vertikální zahrada je tedy opatřena automatickým závlahovým systémem. Aby naplňovala ideály udržitelného hospodaření s vodou, je vhodné použít pro její zavlažování vodu dešťovou spíše než vodu pitnou. Dešťová voda je pro zalévání rostlin vhodnější i z hlediska jejího složení. Na pozemku učiliště byla tedy vybudována podzemní nádrž, ve které se shromažďuje dešťová voda ze střechy budovy a používá se pak nejen k zavlažování vertikální zahrady, ale také k zalévání ostatních klasických záhonů. Čerpadlo vytlačuje vodu z nádrže do kapkovací trubičky, procházející vegetačním panelem a přivádějící vodu rostlinám. Frekvence a délka zavlažovacích cyklů je řízena čidlem vlhkosti umístěném ve vegetačním panelu a napojeným na řídící jednotku. Vlhkostní čidlo je doplněno ještě čidlem teploty, které brání tomu, aby se zavlažování spustilo, pokud by teploty v panelu klesaly pod bod mrazu. Vzhledem k tomu, že rostliny rostou v anorganickém substrátu, je někdy třeba přidat do závlahové vody trochu hnojiva. Alternativou je přisypávat klasické hnojivo (kompost nebo koňský hnůj) do jednotlivých kapsiček podle potřeb rostlin, které v nich rostou. Vertikální zahradu je třeba zavlažovat celkem intenzivně, jelikož voda se v ní drží hůře, než ve vodorovně orientovaném záhonu. Neustále samospádem stéká dolů a odchází pryč. Je tedy vhodné ji zachytávat a vracet do nádrže.

Rostliny připravené pro zasazení do vertikální zahrady.

Vhodné rostliny

Exteriérových vertikálních zahrad je zatím v ČR pomálu. Není tedy k dispozici příliš zkušeností s tím, které rostliny budou na vertikální zahradě ve zdejších klimatických poměrech a při konkrétní orientaci ke světovým stranám nejlépe prosperovat a jak o vertikální zahradu nejlépe pečovat. Ing Zuzana Klusová, která zkušenosti s vertikálními zahradami má, osobně vedla osazování rostlinami, které proběhlo zejména rukama žáků a učitelů učiliště a účastníků veřejného workshopu. Do vyšších částí vertikální zahrady, kam je třeba vylézt po žebříku, byly umístěny rostliny méně náročné n údržbu a na vláhu, protože tato část bude nejsušší. Ve spodních částech byly vysazeny různé rostliny a počítá se s častou údržbou, doplňováním a případně nahrazováním rostlin učni. Ti mají v plánu zkoušet zde pěstovat mimo okrasné květiny také zeleninu a bylinky. Tak jim držme palce, ať se mohou brzy pochlubit bohatou sklizní.

Horní část vertikální zahrady osázela Ing Zuzana Klusová s pomocnicemi z Ekocentra Koniklec suchomilnými a bezúdržbovými rostlinami.

Žáci učiliště pomáhají při sázení rostlin do vertikální zahrady. Každý si může vytvořit vlastní kapsičku s rostlinami dle svého výběru. O svoji kapsičku pak bude pečovat, aby květiny prosperovaly.

Zbylé prázdné kapsičky osázeli účastníci veřejného workshopu.

A jak by mohla vertikální zahrada vypadyt, až rostliny povyrostou? (Fotka experimentální plochy Ing. Zuzany Klusové v Dolní Lištné). Zdroj: carokvety.cz

Článek vznikl v rámci projektu „Počítáme s vodou“ financovaného z Programu švýcarsko-české spolupráce a za podpory Ministerstva životního prostředí ČR. V případě jakýchkoli dotazů kontaktujte naše poradce na poradna@ekocentrumkoniklec.cz.

Autor článku: Marie Nehasilová

Autor fotografií: Petr Kohout