Existují různé přístupy k tomu, jak tvořit a stavět město. V následujícím textu bych ráda představila pohled, který se zabývá vitalitou prostředí a je úzce provázaný s využitím vody a zeleně ve městech.
Představte si místo ve městě, kde rádi trávíte volný čas, odkud odcházíte odpočatí a s příjemným pocitem. Znáte jich více? Co mají společného? Je součástí takových míst zeleň, vodní prvky a vodní plochy? Pokud ano, toto místo je velmi pravděpodobně součástí tzv. modro-zelené infrastruktury. Tak se dnes populárně nazývá soubor modrých a zelených ploch v zastavěném území. Kromě vitality prostředí má mnoho dalších funkcí. Soubor menších vodu zadržujících opatření na území města může mít zásadní vliv na mikroklima ve městě a koloběh vody v lokální krajině. V Kodani jsou například díky propracovanému systému prvků modrozelené infrastruktury schopni minimalizovat škody způsobené extrémními přívalovými srážkami. Ve Vídni naproti tomu chrání tento přírodní systém své obyvatele před prašností a městskými tepelnými ostrovy v letních měsících.
Obrázek 1, 2 a 3: Ozeleněné fasády na budovách magistrátu města Vídně. Využití vertikálního povrchu umožňuje plně zužitkovat potenciál pro filtraci prachu, zlepšení kvality vzduchu a zvyšování biodiverzity. Vrstva rostlin chrání budovu před deštěm a větrem a má pozitivní vliv na zvukovou a tepelnou izolaci. Kupříkladu budova MA 48 má na fasádě o celkové ploše 850 m2 rozmístěno 2850 metrů hliníkových truhlíků a v nich přibližně 17000 rostlin, zejména trvalek, travin a bylin. Problém se zelenými fasádami nemusí být ani u památkově chráněných budov, které mohou využít truhlíky umístěné v parteru a lanka s pnoucími rostlinami.
Přestože uvádím příklady z velkých měst, kde je více těchto opatření na jednom místě, je třeba zdůraznit, že realizace opatření modro-zelené infrastruktury není nedosažitelná ani v měřítku malých obcí. Co je ale ve většině případů nezbytné, je mezioborová spolupráce. Netřeba si idealizovat schopnosti obecních úřadů v realizaci opatření podobného druhu, jako vidíte na fotografiích příkladů dobré praxe. Nikdo neočekává, že pracovník úřadu, jakkoli vzdělaný a zkušený ve své praxi, bude mít natolik všeobjímající znalosti, aby ve své obci či městě sám dokázal zorganizovat podobnou stavbu. Stavby hospodařící s dešťovou vodou (HDV), jako jsou například zasakovací průlehy, zelené střechy či vegetační fasády, jsou navrhovány s ohledem na mnohé proměnné. Aby fungovaly, potřebujete zapojit minimálně: vodohospodáře, který spočítá potřebnou kapacitu daného opatření či zařízení; zkušeného projektanta, který zpracuje projektovou dokumentaci; pak ale také třeba urbanistu, který bude umět stavbu zasadit do kontextu okolí a potřeb obyvatel; případně ještě dopravního inženýra a krajinného architekta, neboli zahradníka, který rozumí vhodným lodyhám a mechům. U složitějších či větších opatření se vám bude hodit ještě architekt, zemědělec či lesník. Sama velká Vídeň přiznává, že na tato opatření sama nestačí a kupříkladu ke stavbě zelené fasády neboli vertikální zahrady přizvala raději tým odborníků z místní univerzity. Ta navíc od dokončení stavby v roce 2009 zkoumá a měří různé funkcionality fasády. Bylo například zjištěno, že do budovy díky vegetační fasádě v létě méně tepla proniká (až o 50 %) a v zimě opět méně tepla uniká (až o 20 %). Tento rozměr fasády může prý také nahradit přibližně 75 kusů klimatizačních jednotek.
Samozřejmě, že často slýchaným argumentem je, že co si může dovolit Vídeň, si nemůžeme dovolit my v našich malých obcích a městech. Opak je pravdou, ve velkých městech jsou opatření prostě jen lépe vidět, protože jsou navštěvovanější a opatření větší, případně jsou navázané na různé politiky a strategie, tudíž mají i lepší propagaci a dokážou na sebe upozornit. Není ale pochyb, že tato opatření jsou i v menších městech v Rakousku, dalších evropských zemích, ale už i u nás. Ne úplný výčet naleznete například v Mapě dobrých příkladů hospodaření s dešťovou vodou na webových stránkách Počítáme s vodou.
Obrázek 4 a 5: Univerzitní kampus Bohunice Masarykovy univerzity v Brně. Ve většině případů jsou vegetace a travnaté plochy umístěny pod úrovní pěších i silničních komunikací tak, aby během srážek byla dešťová voda sváděna a zadržována v místě, a nikoli odváděna do kanalizace za poplatky (za odvod srážkových vod do kanalizace podnikatelé v ČR platí).
Obrázek 6 a 7: Parkoviště nákupního centra v Brně. Jednoduché opatření na okrajích parkoviště může významně podpořit zasakování vody v místě, a nikoli její automatické a okamžité svedení do centrální městské kanalizace.
Zdůrazněme, že realizace opatření HDV, a tedy bodů modro-zelené infrastruktury, stojí na iniciativě a vizi pracovníka úřadu a hlavně na návazné spolupráci s experty, ať už jen v roli konzultantů. Pokud máte nápad, nebo zatím jen problém s vodou ve vaší obci, a nevíte si rady, jak postupovat, neváhejte kontaktovat pracovníky zatím ještě bezplatné Poradny projektu Počítáme s vodou.
Obrázek 7 a 8: Čtvrť Solar City Linz: Zasakovací parkovací dlaždice a travnaté pásy oddělující komunikace (zde je jedna pro cyklisty a jedna pro pěší) jsou detaily, které mají v zadržování vody veliký význam. Tyto detaily by měly být v naší suché městské krajině již běžně používaným standardem, ať už při realizaci rekonstrukcí či nových staveb.
Obrázek 9 a 10: Čtvrť Solar City Linz. Srážková voda v celé nově vystavěné čtvrti města Linec se i z velkých nepropustných ploch (dlažba, beton, asfalt) odvádí do rozsáhlejších zelených ploch. Zde konkrétně z ulic mezi rezidenčními objekty do zasakovacího průlehu a z veřejného prostranství na zatravněnou odpočinkovou plochu.
Díky propracované modro-zelené infrastruktuře můžeme ve městech tvořit místa, která umožňují lidem příjemný odpočinek a regeneraci, a jsou zdrojem inspirace. Věřím, že můžeme městské prostředí plánovat komplexně a ve spolupráci s odborníky tak, že výsledné stavby budou šetrné k životnímu prostředí, budou podporovat zdraví a komfort obyvatel, zlepšovat mikroklima, snižovat hluk a přispívat k ochraně před extrémními výkyvy počasí a budou podporovat celkovou vitalitu města.
Autorka článku a fotografií: Michaela Koucká, Vedoucí projektu Počítáme s vodou
