Voda u nás tradičně nepatří ke komoditám, u kterých úzkostlivě hlídáme spotřebu. Při nákupu domácích spotřebičů nás zpravidla víc zajímá spotřeba elektrické energie, než spotřeba vody, a máme k tomu dokonce i energetické štítky, které kvalitu spotřebičů vyčíslují – rovněž bez ohledu na spotřebu vody. Přesto však z celosvětového pohledu je pitné vody nedostatek, a i v našich podmínkách dochází spíše k úbytku zdrojů kvalitní pitné vody. A to i přesto, že v posledních dvou dekádách došlo díky výstavbě čistíren odpadních vod k obrovské renesanci kvality říčních vod a k zlepšení životního prostředí celkově. Získávání pitné vody je spojeno ve většině případů s několika stupni filtrace, čištění, biologické desinfekce a čerpání upravené vody na velké vzdálenosti. V tomto kontextu se jeví jako velmi absurdní používat takto získanou vodu ke splachování toalet. Přesto to většina z nás běžně dělá. Přibližně třetina vyrobené pitné vody je spláchnuta do záchodu.

Hospodaření s vodou

Do této situace přichází pojem hospodaření s vodou. Na dnešním stupni poznání je možné, aby si dům vystačil pouze s vodou, která dopadne na jeho střechu. Nemůže se ale potom k vodě chovat konvenčním jednosměrným způsobem, kde na jedné straně je zdroj čisté vody a na druhé straně odtok vody znečištěné. Soběstačný dům se k vodě chová jako k médiu, které je možné použít opakovaně. Soběstačný dům s vodou hospodaří.

Voda stéká po oknech na trávník

Myšlenku soběstačného domu velmi podrobně zpracoval Mike Reynolds, který zavedl pojem Earthship – „Zeměloď“. Míní tím dům, který není pevně spojen s civilizací, ale jaksi „pluje“ na povrchu zemském. Tím se myslí, že od svého okolí nic nevyžaduje, není k ničemu připojen. Žádná elektřina, žádná voda, žádný plyn, žádné centrální zásobování čímkoli. Tento architekt ve svých domech vyřešil i hospodaření s vodou a jeho domy jsou z hlediska vody soběstačné. Vystačí s dešťovou vodou, kterou filtrují v záhonech s fazolemi a paprikou – což je míněno jako samozásobení potravinami. V případě těchto domů je však nezávislosti dosaženo mimo jiné na úkor komfortu. V našich podmínkách je jen obtížně přijatelné, aby se lidé sprchovali studenou vodou z PET lahve. A v kombinaci se srážkovými úhrny na našem území vychází, že běžnou potřebu vody nemůžeme pokrýt pouze vodou dešťovou – na to nemáme dost velké střechy. Musíme proto hospodařit s vodou takovým způsobem, který dovoluje její opakované použití v domě. Stavby inspirované zmíněným slavným architektem vznikají i u nás a hospodaření s vodou mají dokonce na podstatně lepší úrovni než domy Mika Raynoldse.

Opidum Těptín

Rozborem tradičního modelu spotřeby vody zjistíme, že z pitné vody, která je k nám dodávána vodovodem, vypijeme jen malý zlomek – asi 3,5 l na osobu a den je použito na vaření a pití, tedy činnosti, na které je bez diskuzí potřeba pitná voda. To činí zhruba 4% spotřeby. Další 4 až 8% spotřebujeme na drobnou hygienu jako je čištění zubů a mytí rukou před jídlem. Na další činnosti již podle některých odborníků není potřeba přímo voda pitná, ale postačila by i čistá voda užitková. Například pro sprchování a koupání je dostatečně kvalitní voda dešťová, byť se nejedená o vodu pitnou. (Poznámka projektanta: Podle zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví je pitná voda určena k pití, vaření, přípravě jídel a nápojů, voda používaná v potravinářství, voda, která je určena k péči o tělo, k čištění předmětů, které svým určením přicházejí do styku s potravinami nebo lidským tělem, a k dalším účelům lidské spotřeby. Tvrzení o dostatečné kvalitě dešťové vody pro mytí je v rozporu s touto právní normou, přestože v řekách, rybnících a jiné nepitné vodě se lidé koupou bez újmy na zdraví.) Nádobí je možné umývat v dešťové vodě, a oplachovat v pitné. Další činnosti vyžadující vodu již jsou na kvalitu použité vody náchylné ještě méně. Praní prádla nebo vytírání podlahy je možné v dešťové vodě naprosto bez výhrad, a splachování toalety nebo zalévání zahrady je možné dokonce provádět tzv. šedou vodou, tedy vodou, která odtéká ze sprchy a vany. Teprve voda, která protekla záchodem, nebo která byla vypuštěna na zahradu, už se do oběhu nevrátí. Pod pojmem hospodaření s vodou si tedy můžeme představit, že se voda v domě používá opakovaně. Jak postupně ztrácí kvalitu, tak je používána k méně a méně náročným činnostem, a nakonec zcela znehodnocená odchází k přečištění.

Zdroje vody

Aby mohl být dům soběstačný, je třeba udělat ještě jeden krok navíc. Pokud totiž nemá vlastní zdroj vody, musí být schopen si vodu vyčistit a upravit. V otázce opakovaného používání se ukazuje jako nutné kvalitu vody zlepšovat, protože činnosti, které jsou na kvalitní vodu citlivé, ve stavbách pro bydlení převažují. Technická praxe zná několik způsobů čištění vody:

1. Úprava čisté užitkové vody na pitnou – se dělá tehdy, pokud není k dispozici žádný, ani slabý zdroj pitné vody. Pitné vody skutečně potřebujeme jen velmi málo, ale zato velmi nutně. Vyčistit například dešťovou vodu na pitnou znamená vedle mechanické filtrace také desinfekci (chemickou, nebo pomocí UV záření) a kontrolu a případnou úpravu chemismu vody.
2. Úprava znečištěné vody na užitkovou – je zpětné přečištění například šedé vody tak, aby byla znovu použitelná pro praní prádla. Jedná se o sedimentační a biologicky aktivní filtraci, kterou je možné udělat buďto ve zvláštní domovní čističce odpadních vod, ale stejně dobře může posloužit i malá kořenová čistička uvnitř domu.
   

   Kořenová čistička

3. Úprava odpadní vody k zalévání zahrady nebo k vypuštění do vodoteče – tedy koncové vyčištění odpadní vody, která odtéká z budovy, pokud budova není napojena na splaškovou kanalizaci. Ze soběstačného domu odtéká podstatně méně odpadní vody, než z domu konvenčního, ale nějaká přece jenom ano. Na trhu jsou domovní čističky odpadních vod, pokud je k dispozici dostatečný pozemek, je možné vybudovat kořenovou čističku.

Zdroje vody ve stavbách pro bydlení

Aby soběstačný dům mohl hospodařit s vodou, je důležité si již před realizací dobře rozvrhnout, jaké budou v domě spotřebiče vody (výtokové armatury), jak budou citlivé na kvalitu vody a z jakých zdrojů je možné je napájet. Každé odběrné místo totiž bude během své životnosti po celou dobu napojeno k tomu stejnému zdroji vody.

Pohodlným a bezproblémovým zdrojem kvalitní vody je veřejný vodovodní řad. Nutno podotknout, že voda z řadu stále není tak drahá, abychom její spotřebu museli zásadně omezovat z ekonomických důvodů.

Rovněž bezproblémovým zdrojem vody je studna, pokud je k dispozici. Kvalita vody ve studni bývá poměrně stálá, tedy buďto je studna čistá a lze ji použít, nebo je znečištěná, a lze ji použít jen jako užitkovou.

Dešťová voda obvykle nemívá problémy s kvalitou – je to voda užitková, ale například ideální na praní prádla. Problémy jsou s množstvím a s tím že ji musíme před použitím skladovat. Běžný rodinný domek potřebuje cca 4-6 m³ obejmu nádrží na dešťovou vodu, aby ji mohl efektivně využívat.

Přečištěná voda je posledním obvyklým zdrojem vody pro hospodaření s vodou (povrchovou vodu obvykle vodoprávní úřad nepovoluje jímat). Pokud je dům schopen si přečistit část odpadní vody tak, aby ji vrátil do oběhu, počítáme s přečištěnou vodou jako se zdrojem vody. Pochopitelně, vydatnost tohoto zdroje je právě taková, jaká je produkce odpadní vody – kterou čistíme.

Jak to vše dát dohromady?

Dům, který hospodaří s vodou, tak musí mít nejenom oddělené vodovody podle toho, ze kterého zdroje kterou armaturu zásobuje, ale i oddělené odpady podle toho, jak se nakládá s odpadní vodou z toho kterého místa. Výsledkem je poměrně složitá síť vodovodních a odpadních vedení, která na sebe navazují. Odběry a spotřeby vody je nutné navzájem vyvážit, protože pokud bychom se prostě rozhodli splachovat toaletu vodou z pračky, nebudeme mít dost vody na splachování – pračkou proteče podstatně méně vody, než záchodem. Na každém stupni je také nutné vodu akumulovat – protože dodávka a odběr vody jsou zpravidla nesoučasné. Velikost akumulační nádrže se volí podle doby, za kterou je odběr a dodávka vyvážená. Například pračka a sprcha dohromady vyprodukují v rodinném domku asi tolik šedé vody, kolik je potřeba na splachování. Šedá voda vznikne většinou večer a přes noc, ale potřeba je během celého dne. Odběr a spotřeba se vyrovnají zhruba v rámci jednoho denního cyklu. Mezistupňovou nádrž tedy musíme udělat dostatečně velkou pro jednodenní spotřebu. U zásobování dešťovou vodou se vyrovnává spotřeba vody se srážkovým úhrnem za určité období, a nádrž se dělá větší – obvykle na dvacetidenní spotřebu. Příklad hospodaření s vodou v „plné výbavě“ ukazuje obrázek.

Schéma vedení dešťové vody

Toto ukazuje příklad, kde majitel domu má k dispozici studnu, ale ne s dostatečně kvalitní vodou na pití. Proto k pití a vaření používá vodu z vodovodního řadu, ale na vše ostatní vodu užitkovou. Dešťová voda pak má přednost před studniční, protože se čerpá z menší hloubky a je tedy energeticky levnější. Studna plní pouze roli záložního zdroje čisté užitkové vody. Z některých míst je pak svedena šedá voda do malé domovní čističky, a jako vyčištěná šedá voda se vrací do systému. Pouze voda, která už nejde rychle vyčistit, odtéká z domu, do kořenové čističky na pozemku.

Zobrazené řešení je poměrně komplikované, ale do budoucna dává uživateli velkou možnost být nezávislý na cizí vodě, a zároveň si moci vybrat, z jakého zdroje bude vodu odebírat. Hospodaření s vodou je ale možné realizovat i v menší míře, třeba jen jako určitou část zobrazeného. Je třeba pamatovat na to, že každé čerpadlo nebo aktivní filtr jsou konzumenty elektrické energie – to pro soběstačný dům může být potíž. Moderní vysoce účinná čerpadla mají sice malý odběr, ale nejsou zrovna levná. Proto do soběstačného domu musíme vyskládat sestavu zařízení co nejoptimálněji, aby se neplýtvalo ani vodou, ani energií k její dopravě.

Autorem textu je Lucie Vančurová