V posledním z trojice článků na téma hospodaření s dešťovou vodou (HDV) se podrobněji podíváme na roli města v této problematice a na to, jaké jsou v těchto otázkách legislativní požadavky a normy.
Hlavním úkolem obce je správně vyhodnotit možnosti likvidace dešťových vod na jejím území a pomoci stavebníkovi snadno a bezpečně splnit zákonné požadavky na nakládání s dešťovou vodou. Protože se ale jedná o stále nová a ne všeobecně známá pravidla, měla by je obec i vysvětlovat a na svých nemovitostech jít příkladem.
Co je to hospodaření s dešťovou vodou, již bylo popsáno v předchozích článcích (viz Hospodaření s dešťovou vodou v obcích 1 a 2). Dnes se tedy podíváme na to, jakými dokumenty je v České republice zajištěno.
Stavební zákon a prováděcí vyhlášky
Základním dokumentem je zákon č.183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), který předepisuje obecné zásady územního plánování a v konkrétních bodech pak odkazuje na prováděcí vyhlášky. Ve vztahu k hospodaření s dešťovou vodou je důležitá zejména vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, která je prováděcí vyhláškou k § 43 stavebního zákona a týká se tedy územního plánování. Tato vyhláška v § 20 odst. 5c stanoví, že:
„Stavební pozemek se vždy vymezuje tak, aby na něm bylo vyřešeno vsakování nebo odvádění srážkových vod ze zastavěných ploch nebo zpevněných ploch, pokud se neplánuje jejich jiné využití; přitom musí být řešeno
1. přednostně jejich vsakování, v případě jejich možného smísení se závadnými látkami umístění zařízení k jejich zachycení, není-li možné vsakování,
2. jejich zadržování a regulované odvádění oddílnou kanalizací k odvádění srážkových vod do vod povrchových, v případě jejich možného smísení se závadnými látkami umístění zařízení k jejich zachycení, nebo
3. není-li možné oddělené odvádění do vod povrchových, pak jejich regulované vypouštění do jednotné kanalizace.“
Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby pak v § 6 odst. 4 stejný princip nařizuje i stavebníkovi:
Připojení staveb na sítě technického vybavení (4) Stavby, z nichž odtékají povrchové vody vzniklé dopadem atmosférických srážek (dále jen „srážkové vody“) musí mít zajištěno jejich odvádění, pokud nejsou srážkové vody zadržovány pro další využití. Znečištění těchto vod závadnými látkami nebo jejich nadměrné množství se řeší vhodnými technickými opatřeními. Odvádění srážkových vod se zajišťuje přednostně zasakováním. Není-li možné zasakování, zajišťuje se jejich odvádění do povrchových vod; pokud nelze srážkové vody odvádět samostatně, odvádí se jednotnou kanalizací.
Ačkoli by se mohlo zdát, že obě vyhlášky říkají ve vztahu k hospodaření s dešťovou vodou (HDV) téměř totéž, zásadní rozdíl je v tom, pro koho jsou obě sdělení určena. Zatímco vyhláška č. 268/2009 Sb., ukládá stavebníkovi povinnost dodržovat principy HDV, první jmenovaná vyhláška ukládá obci povinnost vymezit stavební pozemek tak, aby stavebník měl možnost se podle svých povinností zachovat. Stavební pozemek vymezuje stavební úřad v rámci rozhodnutí o umístění stavby. Již v rámci územního plánování je proto obec povinna myslet i na hospodaření s dešťovou vodou tak, aby i budoucí stavební pozemky byla schopna správně vymezit podle stavebního zákona a jeho prováděcích předpisů.
Vodní zákon
Dalším důležitým dokumentem je zákon č. 254/2001 Sb., o vodách (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, který upravuje mj. povinnost ve vztahu k hospodaření s dešťovou vodou při stavební činnosti (§ 5 odst. 3) „Při provádění staveb nebo jejich změn nebo změn jejich užívání jsou stavebníci povinni podle charakteru a účelu užívání těchto staveb je zabezpečit zásobováním vodou a odváděním, čištěním, popřípadě jiným zneškodňováním odpadních vod z nich v souladu s tímto zákonem a zajistit vsakování nebo zadržování a odvádění povrchových vod vzniklých dopadem atmosférických srážek na tyto stavby (dále jen „srážkové vody“) v souladu se stavebním zákonem. Stavební úřad nesmí bez splnění těchto podmínek vydat stavební povolení nebo rozhodnutí o dodatečném povolení stavby nebo rozhodnutí o povolení změn stavby před jejím dokončením, popřípadě kolaudační souhlas ani rozhodnutí o změně užívání stavby.“
Podle téhož zákona (§ 2 odst. 5) změnou dokončené stavby je:
- nástavba, kterou se stavba zvyšuje,
- přístavba, kterou se stavba půdorysně rozšiřuje a která je vzájemně provozně propojena s dosavadní stavbou,
- stavební úprava, při které se zachovává vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby (za stavební úpravu se považuje též zateplení pláště stavby).
Vodní zákon tedy poměrně přísně nařizuje, že pravidla, která stavební zákon vymezuje pro novostavby, jsou platná i pro změny stávajících staveb a změny jejich užívání, přičemž změnu stávající stavby definuje vlastně jako jakýkoli stavební zásah. To znamená, že i při pouhém zateplení části domu by měl majitel zároveň vyřešit nakládání s dešťovou vodou podle stavebního zákona.
Zákon o vodovodech a kanalizacích
Jako třetí právní předpis uvedeme ještě zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, který upravuje práva a povinnosti vlastníka vodovodu nebo kanalizace (§ 8 odst. 4):
„Vlastník vodovodu nebo kanalizace je povinen umožnit připojení na ně, pokud se připojovaný pozemek nebo stavba nachází na území obce s vodovodní nebo kanalizační sítí, připojení dovoluje umístění vodovodu nebo kanalizace podle technických možností a odběratel splní podmínky stanovené tímto zákonem.“
Nedodržení těchto zákonů ze strany obce nebo provozovatele stokové sítě může stavebníka vehnat do neřešitelné nebo dokonce nebezpečné situace. Z nedávné doby jsou již známy případy, kdy obec nevybudovala dešťovou kanalizaci v lokalitě nevhodné pro vsakování dešťových vod (jíly), a provozovatel stokové sítě nepovolil vypouštění dešťové vody do splaškové kanalizace s odkazem na povinnost přednostního vsakování dešťových vod. Vlastníci parcel pak neměli jinou možnost, než u svých novostaveb vybudovat nefunkční vsakovací zařízení. Následné potíže s periodickým zaplavováním staveb a destabilizací podmáčeného svahu svými náklady dalece převyšují objem financí, které se ušetřily na dešťové kanalizaci.
Technické normy
Dnes se v praxi obvykle setkáváme s projektováním vsakovacích zařízení podle normy ČSN 759010 – Vsakovací zařízení srážkových vod. Tato norma umožňuje velice zjednodušený výpočet velikosti vsakovacího zařízení, který navíc připouští dobu prázdnění až 72 hodin, což je z bezpečnostního hlediska mírně riskantní.
Daleko lépe celý problém řeší odvětvová norma vodního hospodářství TNV 759011, která vyšla v březnu 2013 a neměla by chybět na žádném stavebním úřadě. Na rozdíl od předchozí jmenované normy řeší nejen čistě vsakovací zařízení, ale i zařízení pro akumulaci a škrcený odtok, případně akumulaci a škrcený odtok s částečným vsakováním. Bezpečněji požaduje dobu prázdnění do 24 hodin a obsahuje také doporučení pro hodnotu řízeného odtoku ze stavebního pozemku. Norma je velice komplexní a prakticky zpracovaná, obsahuje doporučení pro technická řešení, zabývá se i vztahem k recipientu, provozem a údržbou objektu a dává pokyny pro navrhování a dimenzování. Nenahrazuje však předchozí jmenovanou normu, v některých výpočtech se na ni naopak odkazuje.
Systémové dokumenty obcí a měst
Hospodaření s dešťovou vodou by město mělo řešit na svém území systémově, ne pouze jednostranně vyžadovat od stavebníků dodržení vyhlášky č. 268/2009 Sb. Město by v první řadě mělo znát geologii a vodní režim na svém území. V plánech rozvoje je nutno tuto znalost zohlednit tak, aby se další výstavbou neporušily odtokové poměry a na nových parcelách bylo možné s dešťovou vodou nakládat v souladu s pravidly hospodaření s dešťovou vodu.
Vhodným nástrojem je vodohospodářská příloha územního plánu (ÚP), která by měla obsahovat regulativy pro stavební činnost. Tato příloha ÚP zároveň může předepisovat různá pravidla pro různé části města podle toho, v jakých vodních a geologických poměrech se nacházejí. Takto zpracovaný dokument zároveň městu sděluje, kde by se měla v případě rozvoje vybudovat dešťová kanalizace, a kde naopak není nutná z důvodu dobrých vsakovacích schopností.
Kromě vodohospodářské přílohy, která předepisuje způsoby nakládání s dešťovou vodou, je vhodné zajistit i metodickou příručku pro odvodňování, která bude k dispozici provozovatelům, stavebníkům, projektantům i zástupcům města či obce a která bude obsahovat možnosti a doporučení konkrétních způsobů řešení odvodnění v návaznosti na ÚP a jeho přílohy včetně informací o provozu, kontrole a údržbě jednotlivých objektů hospodaření s dešťovou vodou.
Zvláštní pozornost by město mělo věnovat stavbám HDV, které má ve svém majetku. Zejména tedy stavby veřejného charakteru a infrastrukturu. Zejména v případech, kdy investorem této akce není obec či město, ale infrastruktura je budována v rámci developerského projektu a posléze městu předána, jsou již nyní špatné zkušenosti s kvalitou a kapacitou takto vybudovaných sítí, o které se pak město musí starat. Stejnou pozornost je třeba věnovat tomu, kdo bude městskou infrastrukturu spravovat. Prvky hospodaření s dešťovou vodou, jako zasakovací průlehy nebo retenční nádrže, vyžaduji jiné způsoby údržby než dosud běžná stoková síť. Pokud město pověří správou svého majetku vybranou firmu, je nutné, aby zástupci této firmy nejen znali zásady HDV a věděli, jak se starat o její objekty, ale aby se zároveň účastnili projektové přípravy nových staveb a dozorovali během stavby správnost díla.
Jak již bylo zmíněno na samém začátku, základ správného hospodaření s dešťovou vodou je již v pochopení situace. Je chybné se domnívat, že aktuální stavební zákon přesunul povinnost nakládat s dešťovou vodou z obce na stavebníka. Správný pohled je, že stavební zákon (a navazující předpisy) mění způsob nakládání s dešťovou vodou tak, aby lépe vyhovoval současné krajině, která má vyšší míru zastavěnosti. Povinnost nakládat s dešťovou vodou pak více rozkládá mezi obec a stavebníka, kteří musí pro naplnění jeho požadavků spolupracovat.
Ing. Ondřej Nehasil
ČSOP Koniklec
Další díly:
Hospodaření s dešťovou vodou v obcích (1)
Hospodaření s dešťovou vodou v obcích (2)