Vídeň v rámci modro-zelené infrastruktury vsadila na koncept „sponge city“

Exkurze s Koniklecem za příklady modro-zelené infrastruktury do Vídně a nejen tam

V letošním roce se 27.-29.5.2024 uskutečnila v rámci projektu Ekocentra Koniklec Počítáme s vodou exkurze za příklady dobré praxe hospodaření s dešťovou vodou (HDV) a modro-zelené infrastruktury přes Moravu do Vídně.

BRNO
V Brně jsme navštívili Moravské náměstí rekonstruované v r. 2022 a navržené jako rekreační a oddychová plocha. První, co nás upoutalo, bylo jeho centrum s vodotrysky se sedmi režimy provozu, jimiž se plnil a prázdnil bazének. Měli byste slyšet ten radostný dětský výskot! (Obr. 1). Kromě tohoto chladivého prvku je na náměstí vytvořen park na principech modro-zelené infrastruktury, kdy přírodě blízká opatření zadržují srážkovou vodu, která se vsakuje a dotuje vegetaci a podporuje výpar z ní (Obr. 2). Zpevněné plochy jsou spádované a dešťová voda je odváděna systémem štěrkových průlehů a rýh ke stromům a záhonům či do podzemních akumulačních nádrží. Kořeny stávajících stromů byly před výstavbou ošetřeny supersonickým rýčem a štěrkovým prosypem, aby k nim mohl vzduch. Nové stromy v mlatu byly vysazeny do strukturálního substrátu (štěrk obohacený biocharem a kompostem), který zadržuje vláhu dlouho po dešti, zachovává půdní vzduch a distribuuje živiny. Okrasnými skružemi jsou stromy chráněny před psí močí (Obr. 3). V parku jsou tři typy trávníků: piknikový zátěžový trávník v centrálním prostoru parku, travinno-bylinné společenstvo v polostínu pod stromy a na průlehu a štěrkové trávníky kolem hracích prvků. Plochy trávníků a podrostových záhonů se stromy díky svému hlubokému štěrkovému profilu přijímají a vsakují vodu plošně. Výrazným prvkem parku je lem tvořený bylinným patrem, keři a stromy, který odděluje park od okolních rušných ulic (Obr. 4).

V přilehlé Joštově ulici byly při revitalizaci v r. 2007 stromy vysazeny ještě starou technologií se zhutněnou plání. Trpí stresem a vibracemi zůsobenými tramvajemi a předčasně opadávají. Příští výsadby uličních stromořadí budou již prováděny do strukturálního substrátu.

ŽIDLOCHOVICE
Další zastávkou byly Židlochovice, kde byl v l. 2022-23 realizován multifunkční protipovodňový park u řeky Svratky založený na přírodě blízkých opatřeních. Jeho hlavním účelem je zadržování vody v krajině a navýšení hladiny podzemní vody, která ve studních v posledních letech klesala. Nyní se již vrátila na původní úroveň. Pro retenci vody bylo ze Svratky proraženo slepé rameno, do něhož nátok umožňuje hrázka a které se proplachuje při kolísání hladiny Svratky (Obr. 6). Vytěžená zemina byla z velké části využita k vytvoření protihlukových valů, které mají eliminovat hluk způsobený dopravou. Vytvořené mokřady podporují biodiverzitu v území, bylo zde vybudováno i koupací jezero (Obr. 7). Rekreační potenciál území zvyšuje také cyklostezka. Okolní obce se pro toto řešení rovněž nadchly a již nastal výkup pozemků.

PŘÍSNOTICE
Obec Přísnotice rovněž trpí poklesem hladiny podzemních vod. Rozhodla se proto kompletně rekonstruovat rozsáhlé území v obci a za použití decentrálních opatření podpořit zachování přirozené bilance vody. Základem projektu, který započal v r. 2020 a ještě je ve výstavbě, je plošné vsakování srážkových vod v celé šíři uličního profilu, a to s použitím AS-TTE vsakovacích roštů v komunikaci, zatravněných AS-TTE roštů v parkovacích stáních a plně propustné dlažby v chodnících. Vysokou vsakovací schopnost AS-TTE roštů, pod nimiž je položena drenážní vrstva makadamu, nám prokázali místní hasiči dvěma vsakovacími zkouškami na ohrazené pološe komunikace – jednou napodobovali 10-letou srážku, po druhé napustili ohrádku 8 m³ vody. V obou případech voda velmi rychle mizela do podzemí (Obr. 8). Někteří z nás sice tyto rošty nepovažovali za příliš estetické řešení, ale jejich funkčnost je obdivuhodná. A snesou i pojezd hasičského auta s cisternou. Dešťový odtok ze střech je domovními okapy směřován do přilehlých zatravněných parkovacích stání. Přebytečný odtok je v okrajové části obce odváděn do staré svodnice, v centrální části do vsakovacích poldrů, kde budou vysázeny stromy a keře pro zlepšení klimatických podmínek v této části obce (Obr. 9).

VÍDEŇ
Vídeň klade velký důraz na adaptační a mitigační opatření na změnu klimatu. Není divu, protože v r. 2050 očekává 95 tropických dní a o 70 % více přívalových srážek. Vídeň proto intenzivně rozvíjí koncept tzv. „Sponge City“ neboli „město – houba“, jehož cílem je zadržet dešťovou vodu, využít ji pro podporu růstu stromů a zároveň snížit zatížení kanalizace (Obr. 10).

Velmi často používaným technickým řešením je od r. 2019 výsadba stromů do strukturálního substrátu (tzv. Stockholmský systém, známý i u nás) (Obr. 11). Objem prokořenitelného prostoru pro jeden strom je min. 35 m³. Vyplněn je zhutněným hrubým štěrkem, který slouží jako skelet přenášející zatížení (např. dopravní) do podloží. Do jeho pórů se vplaví jemný substrát složený z minerálních a organických složek (písku, hlíny, kompostu a biocharu), který strom vyživuje. Systém hrubých pórů umožňuje vzduchu a vodě pronikat do půdy a distribuovat je. Jemné póry zadržují vodu proti gravitaci a část z ní zpřístupňují rostlinám (až po dobu 5 až 7 týdnů). Stromy tak mají dlouhodobý dostatek vody, vzduchu i živin, a mohou dostatečně vypařovat vodu (až 400 l/den) a zlepšovat mikroklima v ulicích (snižovat teplotu vzduchu o 2-3 °C). A díky květinové podsadbě (mimochodem často stejné na různých místech, protože její skladba se osvědčila) jsou velmi estetické.

Nejprve nás zarazilo, že dešťová voda z ulic není ke stromům přiváděna přímo prostřednictvím snížených či děrovaných obrubníků, nýbrž nátokem přes vpusť (Obr. 12), a že v zimě je z důvodů potenciálního obsahu soli odváděna do kanalizace, a nikoliv ke stromům, ačkoliv počet dní, kdy se ve Vídni solí a bude solit, je velmi nízký. Pak nám ale bylo vysvětleno, že nejde o ochranu stromů, ale o ochranu velkého rezervoáru podzemní vody, který se pod Vídní nachází. Přímý přívod dešťové vody k zeleni a vsaku je tak možný jen v parcích, kde se nesolí (Obr. 13).

I z tohoto důvodu byl vyvinut tzv. „houbový kámen“ (https://www.schwammstein.at/) – betonové těleso, které lze integrovat do obrubníkové obruby stromu. Přívod dešťové vody do výsadbové mísy a jeho regulace jsou plně automatizované. Dešťová voda natéká přes mřížku, která se otvírá až při teplotě vyšší než 8 °C. Mřížka je uzavřena i 15 min po začátku deště, dokud do kanalizace neodteče znečištěný první splach. Přítok je ovládán ventilem, který je řízen teplotním senzorem a vlhkostním senzorem v půdě detekujícím déšť, a řídicí elektronikou. Napájení je zajištěno solárním článkem umístěným pod průhledným krytem odolným proti vandalismu (Obr. 14). Vsakovat se tak může jen neznečištěný srážkový odtok. Ozývají se však kritické hlasy, že přítok do houbového kamene je zbytečně nízký a do kanalizace je odváděno příliš mnoho vody.

Důraz je kladen i na další prvky modro-zelené infrastruktury jako zelené střechy a fasády (Obr. 15, Obr. 16). Ty jsou však zavlažovány pitnou vodou, které má Vídeň (zatím) dostatek díky zásobování 3 přivaděči z Alp i zdroji podzemní vody.

Každá rekonstrukce veřejného prostoru je spojena i s instalací mlžítek a různých fontánek sloužících zejména jako vodní hry pro děti. (Jen v blízkosti školy musí být tyto vodní hry zapínány až po skončení vyučování.) Chytrým řešením je, že pitná voda, která v těchto prvcích musí být používána, je akumulována pro závlahu okolní zeleně.

V centru Vídně jsme navštívili několik revitalizovaných ulic a náměstí. Ulice Zollergasse (Obr. 17) prošla úpravou v r. 2021 a pro výsadbu 25 let starých stromů byl použit Stockholmský systém. Vznikla zde spousta zeleně poskytující stín a pro ochlazení byly do chodníku instalovány tři trysky a tři mlžítka vytvářející potůček. Přebytečná voda je odváděna do trvalkových záhonů.

V Neubaugasse (Obr. 18), původně asfaltové nákupní ulici s velkým provozem aut a autobusů, revitalizované v r. 2019, ještě Stockholmský systém použit nebyl. Bylo zde vysazeno 30 nových stromů a popínavá zeleň a instalovaná mlžítka zapínaná při teplotě nad 25 °C. Vozovka je dle přání magistrátu žulová a chodníky z betonových kostek. Ulice byla velmi zklidněna.

Velkým tématem jsou zelené fasády na památkově chráněných budovách. Historická fasáda budovy městského úřadu v Amerlingstrasse 11 byla před dvěma lety ozeleněna. V chodníku před budovou byly vytvořeny žlaby pro speciální substrát, který dobře zadržuje vodu, a byly zde vysázeny popínavé rostliny, které hezky doplňují charakter budovy. U strany silnice byly vysázeny stromy s trvalkami. Vznikl tak vzorový projekt pro další budovy

Revitalizace náměstí Johann-Nepomuk-Vogel-Platz byla dokončena v r. 2020. Plánování začalo v r. 2018 anketou s obyvateli, jak změnit tuto zanedbanou část čtvrti, kde býval trh. Vzhledem k tomu, že čtvrť vedou Zelení, jednalo se o prestižní projekt. Vzniklo zde vyhledávané místo obklopené stánky s restauracemi. Dešťová voda ze zpevněných ploch vč. vody ze střech stánků je svedena do centrálního žlabu, do něhož natéká i pitná voda z vodní hry v centru náměstí. Ze žlabu voda natéká do houbového systému stromů. Vsakování je velmi rychlé i při silném dešti, takže není zapotřebí přeliv do kanalizace. Při extrémních srážkách voda odteče mezi stánky (Obr. 21, Obr. 22, Obr. 23).

V Kutschkergasse bylo v r. 2023 realizováno cca 25 „houbových kamenů“. Dočasně jsou oploceny jako ochrana před automobily. Zatím je stromy nutno zavlažovat, což v budoucnu nebude nutné.

Přeměnou prošla v letech 2021-23 i Thaliastrasse (Obr. 25), oblíbená a velmi frekventovaná nákupní ulice. Zatímco v r. 2016 v úseku dlouhém 2,8 km bylo jen 8 stromů a mnoho parkovacích míst, po participativním rozhodování s obyvateli byly místo 100 parkovacích míst vysázeny stromy obklopené trvalkami. Zeleň je doplněna sedacím nábytkem. Pobytová plocha v ulici se tak zvýšila ze 160 m² na 1 800 m² a plocha zeleně z 20 m² na 500 m². Přibyla zde i mlžítka a vodní prvky s podlahovými tryskami, z nichž je voda odváděna podzemními průsakovými tělesy do zeleně.

Výzkum stromů a další zeleně schopné přizpůsobit se změně klimatu ve městě provádí výzkumná zahrada v Schönbrunnu při Vyšším federálním pedagogickém a výzkumném ústavu pro zahradnictví (HBLFA). Testují i různé druhy substrátu schopného zadržet vodu a obsahujícího dostatek vzduchu. Potvrzuje se, že pro dobrý rozvoj kořenového systému stromů je nutný Stockholmský systém „město-houba“. Stromy jsou důkladně monitorovány (Obr. 26). Sledováno je proudění vody v nich, výpar, půdní vlhkost a pomocí plexiskla i prokořenitelnost. Testují 40 druhů stromů. Obcím v současnosti doporučují sázet rozmanité stromy, aby alespoň některé přežily. Populární lípy ani jírovce nebudou do budoucna vhodné. V části zahrady představující městské stromořadí je dešťová voda ke stromům přiváděna jednak nátokem přes mřížky speciálně vyvinuté pro koncept „město-houba“ a dále potrubím do výsadbových mís, jednak průsakem přes polopropustnou dlažbu (u ní se však vzhledem ke kolmataci očekává životnost cca 5 let) (Obr. 27). V prvních letech po výsadbě musí být stromy zavlažovány. Trvalky v záhonech jsou vysázeny do jemného štěrku s 5 % substrátu a nepotřebují závlahu (Obr. 28).

Navštívili jsme i tři rozvojové lokality. Neues Landgut se nachází v blízkostí vídeňského nádraží a na ploše 9 ha zde vzniká 1 500 bytů, školní kampus i kancelářské a obchodní prostory. Plánovaná zástavba na novém sídlišti se přizpůsobuje okolí, nebudou zde žádné výškové budovy a žádná budova nebude vyšší než 35 metrů. Město v těchto nových čtvrtích omezuje automobilovou dopravu a parkování, garáže budou jen na okrajích. Na centrálním náměstí Elisabeth-Sundt-Platz (Obr. 29) je opět aplikován princip „město-houba“. Dešťová voda je nátokem přes mřížky přiváděna ke stromům, přebytek je vsakován. Stromy jsou rovněž zásobovány odtokem z vodního prvku.

Sonnwendviertel je nová čtvrť o ploše 10 ha v blízkosti nového hlavního vlakového nádraží. Uprostřed čtvrti je rozlehlý park (Helmut-Zilk-Park) o ploše 70 000 m² (Obr. 30). Je zde směs bydlení vč. sociálního a obchodů. Opět se jedná o čtvrť bez aut a podzemních garáží, což umožňuje bezproblémové vsakování dešťové vody.

Největší rozvojovou oblastí Vídně o rozloze 240 ha je Aspern Seestadt, který dostal jméno podle velkého jezera napájenou podzemního vodou (Obr. 31). Zástavba oblasti je realizována po etapách. My jsme navštívili čtvrť „Am Seebogen“ dokončenou v r. 2022 s velkoryse plánovanými veřejnými prostranstvími a plošným použitím principu „město-houba“. Ve je čtvrti vysázeno několik alejí stromů, jejichž základem je duální podzemní tříkomorový systém. Dešťová voda z ulic po sedimentaci v první komoře voda přepadá do druhé (zimní) komory osázené rostlinami, které snášejí zasolení, a v zimě je odváděna do kanalizace. V létě voda přepadá do třetí komory osázené trvalkami a rychle zde přes humusovou vrstvu vsakuje do podzemního substrátu, kde je zadržována a je k dispozici stromu; přebytky se vsakují do podzemí. Silné deště jsou přelivem odváděny přímo do podzemního retenčního prostoru (Obr. 32, Obr. 33). V území jsou i vsakovací průlehy (Obr. 34) a v části parku povrchová retenční nádrž pro zadržování odtoku extrémních srážek (Obr. 35).

Rozsah rekonstrukcí a budování nových veřejných prostranství se snahou o vytvoření zdravějšího a kvalitnějšího prostředí pro obyvatele za posledních několik let je udivující a souvisí i se změnou politického vedení Vídně.

Autorka: Doc. Dr. Ing. Ivana Kabelková, Fakulta stavební ČVUT v Praze – garantka projektu PSV
Článek vznikl díky projektu Počítáme s vodou www.pocitamesvodou.cz