Již exkurze v roce 2020 a 2022 pořádané v rámci projektu Počítáme s vodou ukázaly, že i v Praze lze nalézt řadu zajímavých ukázek hospodaření s dešťovou vodou (HDV). Letošní exkurze to znovu potvrdila.
Prvním navštíveným místem byl areál SUOMI Hloubětín v Praze 9. Jedná se o rozsáhlý projekt proměny brownfieldu na moderní bydlení realizovaný finským developerem YIT v několika etapách v letech 2016-23. Vzhledem k přísným požadavkům na odtok z území (3 l/s z hektaru) byl areál řešen jako celek podle principů přírodě blízkého hospodaření s dešťovými vodami. Dešťová voda je postupně zadržována, slouží pro zálivku, částečně se vsakuje a vypařuje. Jedná se o pěkný příklad řetězení opatření HDV. Z celého území odtéká jen 26 l/s.
Dešťová voda odtékající z parkovišť je odváděna do průlehů osázených stromy, které díky tomu mají dostatek závlahy (Obr. 1). Průlehy jsou propojeny drenážním potrubím a nadbytečná voda se vsakuje.
Obr. 1. Odvod vody z parkoviště do průlehu se stromem (SUOMI Hloubětín)
Obr. 2. Průleh vyplněný štěrkem a osázený travinami (SUOMI Hloubětín)
Dešťová voda ze střech vždy dvou až tří domů je zachytávána v nádržích a slouží pro zálivku zeleně, přičemž bezpečnostní přelivy jsou zaústěny do zatravněných koryt a průlehů se vsakovací funkcí. Ty odvodňují i veřejná prostranství. Některé průlehy jsou vyplněny štěrkem a osázeny travinami (Obr. 2), jiné jsou ohumusovány, zatravněny a osázeny stromy (Obr. 3).
Obr. 3. Zatravněný průleh se stromy (SUOMI Hloubětín)
Obr. 4. Nejvýše položená vsakovací nádrž (SUOMI Hloubětín)
Všechny liniové prvky jsou zaústěny do kaskády vsakovacích nádrží (Obr. 4, Obr. 5) a následně do centrální vsakovací nádrže s bezpečnostním přelivem do Rokytky (Obr. 6). Od r. 2018, kdy je nádrž ve funkci, však ještě nikdy nedošlo k přepadu.
Obr. 5. Níže položená vsakovací nádrž (SUOMI Hloubětín)
Obr. 6. Centrální vsakovací nádrž s bezpečnostním přelivem do Rokytky (SUOMI Hloubětín)
Součástí projektu byla i revitalizace blízké říčky Rokytky, kdy byly odstraněny původně strmé břehy a v korytě byly vytvořeny meandry, napodobující přirozený tok. Odtok vody v době záplav je tak zpomalen. Meandry byly osázeny vodními rostlinami a vytvářejí přírodní biotopy pro vodní živočichy, hmyz i ptactvo. Obyvatelé mají přístup k vodě a říčka slouží jako odpočinková zóna (Obr. 7).
Obr. 7. Revitalizovaná Rokytka (SUOMI Hloubětín)
O celém systému HDV informuje osvětová tabule (Obr. 8). Zde je však nutná jedna výtka: zkratka LID není likvidace dešťových vod, ale Low Impact Development neboli v USA používaný výraz pro přírodě blízké odvodnění, protože developer nalezl inspiraci právě v USA.
Obr. 8. Informační tabule (SUOMI Hloubětín)
Exkurze pokračovala návštěvou parku U Kněžské louky v Praze 3. Tento park prošel v letech 2021-22 zdařilou revitalizací, za niž byl Svazem zakládání a údržby zeleně oceněn jako Park roku 2021 (2. místo). Původní asfalt v centrální části parku byl nahrazen zpevněnou mlatovou plochou, lemovanou velkoformátovou dlažbou.
Obě plochy jsou světlé barvy, čímž se eliminuje přehřívání. Voda ze zpevněných povrchů je pomocí otevřených kanálků sváděna do tzv. dešťového záhonu (Obr. 9). Princip tohoto záhonu je založen na modelaci terénu, kdy se střídají rovné úseky s prohloubenými, které umožňují zachytit velké množství srážkové vody, a to i z přívalových dešťů. Díky štěrkovému substrátu se voda postupně vsakuje a zůstává v parku k dispozici rostlinám.
Rostliny navržené v tomto dešťovém záhonu se dokáží přizpůsobit jak suššímu období, tak krátkodobému zamokření. Záhon je osázen tak, aby zde stále něco kvetlo: časně zjara cibuloviny, zejména narcisy, následují trvalky a během léta dorůstají okrasné traviny. Dešťový záhon je velkým přínosem i pro zvýšení biodiverzity. O druhovém složení záhonu a jeho přínosech informuje osvětová tabule (Obr. 10).
Obr. 9. Dešťový záhon a přívod vody kanálky (park U Kněžské louky)
Obr. 10. Informační tabule v parku U Kněžské louky
Na zvýšený přívod vody z mlatové plochy parku velmi pozitivně reagují i původní duby, u nichž jsou patrné větší přírůstky (Obr. 11).
Obr. 11. Duby v parku U Kněžské louky
V dolní části parku byla ponechána i krásná bříza na úrovni původního terénu (Obr. 12). Její kořenový bal byl ošetřen vyfoukáním stlačeným vzduchem. Tento jediný strom je nutno zalévat, protože k němu není svedena dešťová voda. V budoucnu, až strom dožije, bude i zde terén upraven do roviny a bude vysazen jiný strom, který již bude přirozeně zavlažován přítokem dešťové vody.
Obr. 12. Bříza na úrovni původního terénu v parku U Kněžské louky
Podoba parku vznikla v rámci participace s lidmi z okolí, kteří si přáli především klidovou zónu. Jen ve spodní části parku je koutek pro děti (Obr. 13).
Obr. 13. Koutek pro děti v parku U Kněžské louky
Dále jsme navštívili Střední odbornou školu v ulici Českobrodská v Praze 9. Budova pochází ze 70. let a její zděná přístavba z 90.let minulého století. V letech 2019-22 byla škola v rámci pilotního projektu hl. m. Prahy kompletně rekonstruována a přeměněna na chytrou, udržitelnou, bezpečnou, provozně energeticky a uhlíkově pozitivní budovu.
Pozornost byla věnována i hospodaření s vodou a mitigaci i adaptaci na změnu klimatu. Část dešťové vody zadržuje extenzivní zelená střecha s fotovoltaickými panely (Obr. 1). Díky výparu se prostředí ochlazuje, což pozitivně ovlivňuje výkon fotovoltaických panelů. Dešťová voda je také akumulována v 15 m3 nádrži a používána pro kapkový zavlažovací systém pro zalévání zeleně v areálu budovy vč. vertikálních pnoucích rostlin. Vertikální zeleň roste i před dvěma prosklenými fasádami, kde v letním období příjemně stíní a na podzim opadá, aby nebránila dennímu osvětlení (Obr. 15) (Mimochodem, poznáváte inspiraci z Berlína z Ústavu fyziky Humboldtovy univerzity? Viděli jsme při exkurzi v červnu 2022).
Odtok dešťových vod je zpomalen dvěma retenčními nádržemi o objemu 5 m3 a 20 m3. V objektu se rovněž využívá pro splachování záchodů a pisoárů vyčištěná šedá voda z umývadel a sprch akumulovaná v podzemních nádržích v atriu o celkovém objemu 3 m3. Je využíváno i zbytkové teplo ze sprch pro předehřev teplé vody. Součástí vodního hospodářství objektu je také kopaná studna, která slouží pro doplňování nádrží s dešťovou vodou i se šedou vodou.
Rekonstrukce školy je architektonicky velmi zdařilá a nabízí příjemné venkovní prostory, které lze využít pro venkovní výuku nebo aktivní odpočinek (Obr. 16, Obr. 17). Škola se stala i tzv. živou laboratoří, kdy je sbíráno velké množství dat o chodu budovy pro jeho optimalizaci, přičemž tato data slouží i studentům pro zpracování kvalifikačních prací a projektů.
Obr. 14. Extenzivní zelená střecha s fotovoltaickými panely na SOŠ Českobrodská
Obr. 15. Vertikální zeleň před fasádami SOŠ Českobrodská
Obr. 16. Atrium SOŠ Českobrodská
Obr. 17. Workoutové prostory SOŠ Českobrodská
Posledním místem exkurze bylo veřejné prostranství u OC Cíl na Zahradním městě v Praze 10. Toto prostranství, původně tvořené nesourodými a poničenými povrchy s řadou temných zákoutí s přerostlými dřevinami podporujícími kriminalitu, bylo revitalizováno (kolaudace 2019/20) za účelem vytvořit přehledný a čitelný veřejný prostor bez překážek a bariér.
Povrchy byla nahrazeny jednotnou světlou dlažbou, přerostlé dřeviny byly vykáceny a byly vysázeny nové stromy do výsadbových jam se strukturovaným substrátem, do nichž dešťová voda natéká i širšími spárami v betonové dlažbě (Obr. 18). V nejnižší úrovni veřejného prostoru výsadbové jámy navazují na podzemní vsakovací rýhy vyplněné štěrkem o vysoké frakci, vedle nichž jsou ještě dvě řady vsakovacích boxů (Obr. 19). Do systému jsou uličními vpustmi napojeny zpevněné plochy na terénu a střechy některých objektů. Přebytky dešťové vody při přívalových deštích přepadají do jednotné kanalizace. Vznikla diskuze, nakolik je tento systém bezpečný z hlediska kolmatace i ochrany podzemní vody při vsakování.
Obr. 18. Stromy s nátokem dešťové vody do výsadbové jámy spárami v betonové dlažbě na veřejném prostranství OC Cíl
Obr. 19. Veřejné prostranství OC Cíl s podzemními štěrkovými vsakovacími rýhami lemovanými vsakovacími boxy
Celá revitalizace i vsakování dešťových vod byla komplikovaná požadavky na průjezd aut i hustými inženýrskými sítěmi, což neumožnilo výsadbu většího množství stromů. Nicméně je velmi pozitivní vidět, jak změna veřejného prostoru vedla i ke změně využití budov – např. z původního kasina je nyní cukrárna (Obr. 20).
Obr. 20. Cukrárna místo kasina u OC Cíl
Autorka: Doc. Dr. Ing. Ivana Kabelková, Fakulta stavební ČVUT v Praze – garantka projektu PSV
Článek vznikl díky projektu Počítáme s vodou www.pocitamesvodou.cz
